22. – 25. 6. 2017

Po sedmdesáté druhé a přesto poprvé

Bývá už zvykem, že se při psaní pozvánky na Mezinárodní folklorní festival Strážnice pravidelně střídají předseda Programové rady MFF, předseda Senátu Programové rady MFF a ředitel Národního ústavu lidové kultury. V předchozích letech jsme si tak s předsedou Senátu strážnického festivalu PhDr. Karlem Pavlištíkem poeticky připomenuli, že i „festivalový“ čas sice neúprosně ubíhá do nenávratna jako tok velké řeky, ale i tak se v jeho zákrutech postupně ukládá vše, co po cestě nasbíral, vzpomínky, příběhy, písně…

Vzhledem k tomu, že jsem se v závěru minulého roku stal ředitelem Národního ústavu lidové kultury, připadla letos povinnost napsat toto pozvání a zamyšlení na mne. Název jsem tak zvolil zcela po právu, protože, i když je to již sedmdesátý druhý ročník Mezinárodního folklorního festivalu, pro mne bude letos vše vlastně poprvé. Tedy ne, že bych na festivalu ještě nikdy nebyl, to v žádném případě. Zaměstnancem Národního ústavu lidové kultury jsem se stal již před patnácti lety, a to v roce 2002, kdy mě tehdejší ředitel PhDr. Jan Krist přijal na post odborného pracovníka a o rok později jmenoval vedoucím Oddělení hmotného kulturního dědictví.

V rámci péče o areál strážnického skanzenu jsem se podílel též na přípravě specializovaných programů pro jeho návštěvníky. Odtud se také odvíjelo mé zapojení do složitého a mnohotvarého organismu folklorního festivalu. Dny jsem trávil v prosluněném skanzenu, noci v pulzujícím, nad ránem až magicky ztichlém parku. Autorsky jsem zajišťoval v rámci festivalu Přehlídku tradičních řemesel a souběžně jsem připravoval několik ročníků pořadu Museum vivum, jehož cílem bylo oživení vzdálenějších částí Muzea vesnice jihovýchodní Moravy a představení jednotlivých subregionů Slovácka, počínaje Horňáckem přes Kyjovsko, Uherskohradišťsko, moravské Kopanice až po luhačovické Zálesí. Návštěvníci tak měli možnost seznámit se s folklorními soubory, pěveckými sbory, řemeslníky a dalšími zajímavými osobnostmi z těchto regionů. Výrazné zvykoslovné tradice, které jsme v rámci těchto pořadů ztvárnili, např. Dožínky z Vacenovic nebo Kopaničářská svatba z Vyškovce, patří mezi mimořádně zdařilé a diváky velmi dobře přijaté.

Jak už jsem se jednou zmínil, v tomto roce bude pro mne poprvé vše jinak. Přibude řada oficiálních povinností, projevy, pevný časový harmonogram. Ale i to k festivalu patří. Čas od času je zkrátka nutné opustit klidné zátočiny a pustit se do silného proudu, abychom to, co se nasbíralo a usadilo, opět rozvířili a posunuli se zas o kus dál.

Vážení a milí, dlouholetí i zcela noví návštěvníci Strážnice, přijměte ode mne pozvání na 72. ročník Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice, nechte se jako já unést jeho atmosférou a čerpejte z toho, co dosud neodnesl čas.

PhDr. Martin Šimša, Ph.D.
ředitel NÚLK