pátek 24. 6. 2016, 22.30—24.00, amfiteátr Zahrada
Pořad městského folkloru
Autorky pořadu: Kateřina Černíčková, Šárka Kratochvílová
Odborná spolupráce: Jiří Traxler, světelná spolupráce: Jiří Svoboda
Tenkrát – tak pět šest generací zpátky – služtičky při každém drhnutí schodů vyzpívaly svůj smutný osud, vyprávěly o svých láskách až za hrob i o zlobě vůči flundrám, které jim přebíraly jejich milé. Tenkrát leckterý voják ve své písni škemral o poslání balíku s cigáry a neopomněl se při tom naposledy rozloučit s blízkými – co kdyby náhodou… Tenkrát se dělníci ve svých zpěvech drali o svá práva vědomi si toho, že se za to lehko mohou dostat do arestu. Kramářské písně zase naturalisticky líčí, jak to bylo s veleobávaným vrahem dívek Hugo Schenkem či s proslulou poběhlicí Anežkou Bémovou. Žebravá harfenice ve tříčtvrťovém taktu sdělí, že má jen tu svou harfičku drnkavou. Od zpěvavé galérky zvíme neuvěřitelné – že pražskej pepík si ještě nefik! Mnoho zajímavého zazní též v plotňácké nóbl řeči. Pevně, lví silou kupředu jdou sokolíci v dlouhých hustých řadách… V těch písních je všechno – člověk, život, smrt, láska, bída, všednodennost… mord sec hadry mordyjééé – periférije!
Představovaný, žánrově značně široký písňový repertoár přelomu19. a 20. století se dotýká periferie svým umístěním jak na okraj Prahy, tak také jiných velkých měst. Vůči městskému centru je periferie vždy vnímána jako něco méně významného, opomíjeného, druhořadého, zanedbávaného, jako něco, čemu spousta lidí nevěnuje pozornost. A tak nebývalé množství písní náležejících městskému folkloru i nadále zůstává v rukopisné podobě uloženo v archivech (těch písní jsou stovky, ba tisíce a zaplaťpánbůh za to, že byly vůbec zaznamenány, vždyť mnohé z nich to štěstí neměly!), aby zase někdy – ve správný čas a na správném místě – připomněly svoji existenci, byť v roli odstrkovaných, nepotřebných vyhnanců, ani za mák se nehodících po bok uctívaných lidových písní erbenovského či sušilovského střihu. Ale je tomu opravdu tak? Obrací se dnešního večera naše pozornost na skutečně nevýznamné, až jaksi zahanbující a po právu přehlížené útvary naší lidové kultury?
Literární svět objevil pozoruhodné „písně lidu pražského“ o něco dříve než česká národopisná věda. Ve stejnojmenných esejích z roku 1925 se tomuto repertoáru okouzleně věnovali Karel Čapek a Eduard Bass, zabývali se jím také Jaroslav Hašek, Egon Ervín Kisch, František Langer či Emil František Burian. Teprve v 50. a zejména v 60. letech 20. století se přidává zájem odborníků z řad muzikologů a hudebních folkloristů, který trvá dodnes. Velmi inspirativní a obzor rozšiřující je rovněž studium vzájemného vlivu venkovské a městské písně, jejich prolínání a oboustranné ovlivňování (a to už od dob středověku). Žánrově se jedná o pestrou směsici srdceryvných cajdáků, kupletů, morytátů a šlágrů, o písně dělnické a hornické, písně besed, arén, šantánů a stolních společností, o nečesané vojenské, pijácké, ale i vlastenecké a sokolské písně, jazykově změtené takzvané makarónské písně, o pouliční odrhovačky, kultovní písně galerky a další a další.
Tento bohatý inspirativní zdroj písňového materiálu zatím nestojí zcela na výsluní zájmu folklorních souborů a jen obtížně nachází své místo vedle zaručených „písní lidu venkovského“. Snad se v tomto relativním přehlížení odráží zjednodušená představa omezující městský repertoár pouze na písně pražských pepíků. O to větší byla naše chuť ponořit se do jevištně dosud tak málo prozkoumané oblasti. Všechny soubory a uskupení, které přijaly nabídku k účinkování, ve značné většině dnes představí svá čísla premiérově. Čerpaly z nepřeberného množství zdrojů, ať již vydaných sborníků, zpěvníků či jednotlivých tisků, nebo přímo z rukopisných sběratelských záznamů městského písňového repertoáru. Tvůrci jednotlivých čísel i všichni účinkující věří, že se jim podaří představit divákům tuto zatím pódiově spící krásku ve všech jejích podobách, náladách a podmanivých rolích.
Autorky pořadu upřímně děkují za odbornou spolupráci, lidský přístup a nakažlivý zájem o věc Jiřímu Traxlerovi. Mimochodem – 1. června 2016 uplynulo přesně padesát let od premiéry představení „Písně lidu pražského aneb Román služky“, v němž Traxleři poprvé představili svoje skifflové pojetí českého městského folkloru v pražské poetické vinárně Viola.
Účinkující:
Folklorní soubor Gaudeamus VŠE, Praha, ved. Věra Fenclová
Národopisný soubor Kohoutek, Chrudim, ved. Šárka Kratochvílová
Spolek jabloneckých dam a pánů a Hudba u města Vídně, ved. Jana Hamplová
Traxleři, Praha, ved. Jiří Traxler
Udejchaná sedma, Praha, ved. Svatopluk Šťastný
Veselá Partyja, Boršice a Duo Graž plus, ved. David Mikula a Luboš Graffe
Marie Škrétová (harfa)
Kateřina Černíčková a Honza Malík (tanec)
