ANEB VYBRÁNO ZE ZLATÉHO FONDU NÁRODOPISNÉ LITERATURY SLOVÁCKA
Sobota 27. 6., 11.00 – 12.00, skanzen-stodola B11
Autoři a konference: Jiří Jilík a Markéta Lukešová
Poezie, pokud nejde přímo o lidovou slovesnost, nebývá v souvislosti s lidovou kulturou příliš uváděna. V tvorbě řady básníků však nacházíme básnickou reflexi světa lidových tradic. Letošní Folklorní klub věnujeme třem z nich.
Spisovatel, básník a novinář Vojtěch Rozner (1905–1991), rodák z Uhřic, ve 20. letech zazářil na literární scéně jako velký talent. Z jeho prozaické, satirické a básnické tvorby zůstává v povědomí starší generace rozsáhlá báseň „Galánečka z Ježova“. Životní osudy již zapomenutého autora přiblíží Ester Vratislavská, historička Vlastivědného muzea Kyjov.
Jednou z významných osobností cimbálové muziky souboru Hradišťan v době, kdy stál v čele muziky i souboru Jaroslav Staněk, byl Otakar Horký (1920–1981), muzikant, ale také básník, jehož tvorbě čas neublížil. To platí i o básni „Balada o Veruně“. Na autora zavzpomíná muzikant Hradišťanu a básníkův blízký kamarád Jan Vančura.
Ve Strání na moravsko-slovenském pomezí prožil podstatnou část svého aktivního života básník Miroslav Kapinus (1931–2012), učitel, ale vedle toho autor více než dvou desítek básnických sbírek. Přinejmenším třetina jeho tvorby je věnována reflexi lidových tradic, jež utvářejí podobu krajiny i povahu lidí. Autora a jeho tvorbu přiblíží publicista Jiří Jilík.
Úryvky z děl básníků zazní již tradičně v podání Vladimíra Doskočila, člena hereckého souboru Slováckého divadla v Uherském Hradišti.
Účinkující:
CM souboru Včelaran s primášem Jaroslavem Hubáčkem
Vladimír Doskočil
Barbora Machová
Petra a Michal Měrkovi
Jan Vančura
Ester Vratislavská
Ženský sborek Koňadra z Vracova
O Folklorním klubu
Vznik pořadu, který by představoval regionální literaturu, jsem inicioval někdy v polovině roku 2005. V Malovaném kraji a posléze ve Slováckých novinách, kde jsem dlouhodobě působil, jsem byl zvyklý recenzovat vydání regionálních publikací, které často končí jenom v lokálním prostoru, přestože obsahují často velmi unikátní informace a bývají pamětí „mikrokosmu“ jedné obce, jednoho regionu. O publikacích z oboru národopisu to platí dvojnásob. Napadlo mne, že nějaký malý pořad tohoto typu by se možná ve Strážnici uplatnil. Proč ve Strážnici? V roce 2005 jsem byl Janou Poláškovou pozván ke spolupráci na pořadu Kytice Strážnici (psal jsem texty a pak mě donutila ho i na Bludníku živě moderovat) a dostal jsem se do bližšího kontaktu s lidmi kolem MFF. Někdy tehdy jsem hodil svůj nápad na papír a poslal ho Jendovi Kristovi. Kupodivu, můj návrh byl dramaturgickou radou vyslyšen a v roce 2006 se uskutečnil první Folklorní klub. Tento první ročník se konal v jednom ze sálů zámku, v příštím roce jsme dostali již stálý prostor ve skanzenu. První tři ročníky byly koncipovány ještě poněkud jinak než dnes. Pořad měl podtitul „Kdo tu knihu ukradne…“ a představoval jsem v něm jen literaturu, která byla v uplynulém roce vydána, a to formou rozhovorů s autory nebo editory. Tak v prvním ročníku jsem představoval reedici díla Františka Bartoše, již vydalo zlínské muzeum, hostem byla paní dr. Prudká, představoval jsem též reedici Václavíkova Luhačovského Zálesí, hostem byla jeho dcera dr. Drápalová a editorka dr. Voštová, třetí publikací byly moje Žítkovské bohyně, které se staly podnětem k hudebnímu doprovodu tohoto ročníku klubu Gajdoši z Kopanic.
V roce 2007, tentokrát již v jedné ze stodol skanzenu, byl hostem řezbář František Gajda a hovořili jsme o monografii, která o něm vyšla. Další představovanou knihou bylo kompendium Pavla Čípa Dudy v Čechách a na Moravě; samozřejmě nechyběli opět Gajdoši z Kopanic, když se to okolo gajd točilo a napadlo mě pozvat také Antona Gajdoše z Velehradu, který však až do rozdělení Československa působil jako dramaturg lidové hudby v rozhlase Bratislavě a byl vynikající zpěvák. Prokázal to i tehdy v klubu; za své sólové vystoupení získal laureáta Strážnice. Doprovázel, kdo jiný než c. m. Jana Gajdy.
Nemá asi význam takto podrobně představovat jednotlivé ročníky a hosty. Je třeba spíše říci, že v letech 2009-2011 jsem měl ze zdravotních důvodů přestávku, byl nasazen jiný pořad a já jsem se vrátil do „klubu“ v roce 2012. Klub tedy pokračoval, ale v pozměněné koncepci. Předešlé ročníky byly hodně věnované odborné literatuře a já jsem chtěl dostat v ukázkách do Strážnice „regionální klasiku“, která ovšem vychází jen sporadicky. Tak vznikl název Slovácká čítanka. Přibral jsem do týmu etnografku Markétu Lukešovou, abych měl jejím prostřednictvím přímý „přístup“ na zámek, do jejich knižních fondů, ale také z produkčního hlediska, a dále herce Slováckého divadla a svého kamaráda Vladimíra Doskočila, který čte nebo recituje ukázky. Folklorní vystoupení, která jsou doplňkem programu, jsou vybírány vždy ve vztahu k literatuře nebo autorovi. Tak když jsme představovali tvorbu spisovatele Františka Horenského z Boršic, zinscenovala jednu jeho povídku boršická Pentla, když jsme hovořili o díle Františka Zýbala, vystoupil vnorovský soubor Spinek.
Z hostů a autorů, kteří prošli klubem, bych mohl jmenovat Jaromíra Nečase, vzpomínal na J. Juráška, spisovatele Mudr. Jana Pavlíka a Josefa Holcmana, kteří představovali své knihy, etnografku Alexandru Navrátilovou, manželé Smutné se sborníkem písní emigrantů žijících v USA, Františka Synka, editora publikace o J. Juráškovi, publicistu Jiřího Severina, autora půvabné knížky o lidových muzikantech „Hráli jsme jak andělé“. Z účinkujících bych připomněl Čečeru ze St. Hrozenkova, malý mužský sbor z Kobylí, cimbálovou muziku Miroslava Minkse z Velké, dětskou cimbálovou muziku z Kunovic, cimbalistku Zuzanu Lapčíkovou, Štrajchkapelu ze Zlína atd.
Co se mi zatím nepodařilo? Získat sponzora, abychom ke každému pořadu mohli vydat brožurku složenou z textů autorů, z nichž by se postupně dávala dohromady opravdová Slovácká čítanka. Ale třeba se někdy najde.
Jiří Jilík, Uherské Hradiště 25. května 2015
Sobota, 27. 6., 13.00 – 14.00, skanzen-stodola B 11
Autorka, režie: Romana Habartová
Gastronomická spolupráce: Eva Migálová, Božena Stašková, Zdeňka Schneiderová
Pokud příliš nepřemýšlíme nad možnostmi při přípravě jídel v minulosti, může nás to vést k mýlce, že si s tím naši předkové nedělali velkou hlavu a hospodyňky použily bezmyšlenkovitě takovou surovinu, kterou měly zrovna po ruce. Opak je však pravdou. Složení jídelníčku a způsob stolování představovaly jakýsi rituál, měly pevně daný řád, který však někdy na přelomu 19. a 20. století začal postupně ztrácet na své závažnosti. Stanovený harmonogram mělo také stravování během dne. Hospodyně pokrmy připravovaly a poté všichni usedali k jídlu v přesně stanovenou dobu, kterou rámovala nutnost prací v domácnosti, v hospodářství, na poli… Nepsaným pravidlem se řídil také týdenní jídelníček – po bohaté neděli přicházelo chudší pondělí, kdy se dojídaly obvykle zbytky z neděle, a pokud nic nezbylo, pak nebylo zapotřebí moc vařit. Všichni byli dostatečně sytí z předchozího dne. Proto byla v úterý a ve čtvrtek strava o něco vydatnější, středy a pátky byly dny se stravou velmi skromnou, postní. V sobotu se obvykle pekl chléb a příprava se soustředila na sváteční jídlo pro neděli.
Svůj řád měl rovněž roční jídelníček svázaný s hospodářským rokem. Vycházelo se ze zásob v komoře či ve spíži a tyto zásoby souvisely s ročním obdobím. Nejštědřejší bylo podzimní období sklizně, dostatek zásob bylo i v zimě, kde navíc nabídku jídla rozšířily zabíjačky. Nedostatek potravy byl znát na konci jara a nová čerstvá úroda provázela mladé léto.
Obohacení jídelníčku se specifickými svátečními a obřadními pokrmy souviselo s řadou církevních svátků a výročních obyčejů, speciálně pak s rodinnými příležitostmi, jako byly např. křtiny či svatby. Lidé žili v pokoře k jídlu, které nebylo samozřejmostí, v úctě k chlebu, ke stolu i k pořádku při jídle. Vždyť strava patřila vedle bydlení a oděvu k nejdůležitějším prostředkům potřebným k zajištění lidské existence.
Dnes si znovu uvědomujeme, že tradiční strava a kuchařské umění našich babiček není jakýmsi přežitkem či nostalgickou vzpomínkou na časy dávno minulé, ale díky odbornému studiu a dokumentaci v terénu se znovu stává živou součástí našeho svátečního i každodenního života s upozorněním na to, o co jsme naše stravování a chutě tolik šidili.
Účinkující:
Vlasta Grycová,
CM Vlasty Grycové a Netáta
Foto: www.cmvlastygrycove.cz
MUZIKANTSKÁ VESELOHRA PRO DĚTI
Sobota 27. 6., 14.00 – 15.00, skanzen-areál
Neděle 28. 6., 11.30 – 12.30, skanzen-areál
Námět, scénář, režie: Juraj Hamar
Dramaturgie: Lenka Filipová
Hudba: Stano Palúch
Slovenský ľudový umelecký kolektív se ve své tvorbě zaměřuje i na dětského diváka. Muzikantská veselohra Zvuky nie sú muky přibližuje dětem hravou formou různé lidové hudební nástroje a hračky. Během interaktivního představení se dětští diváci naučí hudbu nejen vnímat, ale i tvořit. Spolu s muzikanty si mají možnost zazpívat, vyzkoušet si svou rytmickou zdatnost a spoluúčinkovat na dospěláckém představení se členy SĽUKu. Přesvědčí se tak, že svět hudby je pestrý, plný nejrůznějších zvuků, buchotu, třesků i plesků – a poznávat ho je zábava!
Účinkují:
Lidová hudba SĽUKu, vedoucí a primáška Zuzana Pokorná
Ivan Gontko
Jaroslav Scheiner, Milan Hesek, Milan Hlinka
Foto: archiv souboru, Matúš Lago
Sobota 27. 6., 09.00 – 12.00, amfiteátr Zahrada - semifinále
Sobota 27. 6., 14.30 – 17.30, amfiteátr Zahrada - finále
Autoři: Jan Blahůšek, Rudolf Tuček, Jarmila Teturová
Režie a vedoucí soutěže: David Pavlíček
Odborná spolupráce: Karel Pavlištík, Vlasta Ondrušová
Porota: Rudolf Tuček (předseda), Josef Bazala, Erik Feldvabel, Štěpán Hubačka, Ladislav Jagoš, Tomáš Machalínek, Josef Šťastný, Petr Vozár, Miroslav Vymazal
Porota seniorů: Jan Gajda, Ivan Marčík, Jan Pavlík, Karel Pavlištík, Jaroslav Švach, Ladislav Vašek
Slovácký verbuňk letos slaví dvě jubilea: je tomu již deset let, kdy byl tento tanec zapsán do Seznamu mistrovských děl ústního a nemateriálního dědictví lidstva UNESCO. Druhé jubileum pak souvisí se Soutěží o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku. Znělka strážnického festivalu letos otevírá tento pořad již potřicáté v řadě. Ve verbuňku se sice ve Strážnici několikrát soutěžilo již v prvních ročnících festivalu a pak ještě i ve druhé polovině padesátých let. Od roku 1986 má ale tento pořad svou jasnou koncepci, autorský tým i odbornou porotu složenou z těch nejlepších tanečníků. Za třicet let obnovené soutěže se jich ovšem na festivalových pódiích vystřídaly stovky a pro samotný verbuňk je neopomenutelný fakt, že mnoho z nich se stalo tanečními vzory pro další tisíce verbířů, kteří verbuňk tančí po celém Slovácku i mimo něj. Je na vás, milí slováčtí verbíři, zda a kdy bude do následujícího seznamu vítězů vepsáno i vaše jméno!
Kompletní seznam vítězů soutěže najdete ZDE
Foto: archiv NULK, Michal Adamec, Magdalena Šťastná
PŘEHLÍDKA DĚTSKÝCH FOLKLORNÍCH MUZIK
Sobota 27. 6., 15.00 – 16.00, skanzen-amfiteátr
Autor: Petr Číhal
V rámci mezinárodního projektu Dny tradiční kultury a v návaznosti na 32. ročník folklorního festivalu „Dětská Strážnice 2014“ se od 1. do 5. 10. 2014 uskutečnila v Národním ústavu lidové kultury mezinárodní dílna dětských muzik s názvem MUZIČKY 2014. Zúčastnila se jí dětská lidová muzika VOZEMBACH ze ZUŠ J. S. Bacha v Dobřanech, cimbálová muzika ZUŠ Veselí nad Moravou a ľudová hudba Martinky Bobáňovej z Terchovej. Tématem této dílny byla regionální specifika lidové hudby jako součásti tradiční kultury etnografických oblastí, z nichž jednotlivé muziky pocházejí. Podle toho byly také koncipovány hudební úpravy, které pro účel této hudební dílny vytvořili lektoři Magda Vozárová, Klára Vlahačová-Kartáková, Kryštof Křemenák (VOZEMBAC
H), Kateřina Mičková (CM ZUŠ Veselí nad Moravou) a Miloš Bobáň (ĽH Martinky Bobáňovéj). Během pěti dnů nacvičily muziky pod jejich vedením jednotlivé vybrané úpravy, které pak společně předvedli na dvou koncertech ve Veselí nad Moravou a v Uherském Ostrohu. Pro letošní festivalový ročník navíc slovenského zástupce posílila ľudová hudba folklórního súboru Terchovec. Výsledky společného úsilí lektorů a mladých muzikantů bychom rádi prezentovali, tak jako v minulých ročnících, v samostatném pořadu MFF Strážnice 2015, abychom poukázali nejen na význam mezinárodní tvůrčí dílny pořádané Národním ústavem lidové kultury, ale především umožnili divákům nahlédnout do atmosféry mládežnického muzicírování, umocněného aktivní účastí na největším folklorním festivalu v České republice.
Scénosled:
Účinkují:
CM ZUŠ Veselí nad Moravou a dívčí sboreček, ved. Kateřina Mičková, primáš Karel Soviš
Dětská lidová muzika VOZEMBACH ze ZUŠ J. S. Bacha, Dobřany, ved. Klára Vlahačová-Kartáková, Magda Vozárová, Kryštof Křemenák
Ľudová hudba Martinky Bobáňovej, Terchová, primáš Martinka Bobáňová
Ľudová hudba folklórneho súboru Terchovec, Terchová, ved. Miloš Bobáň, primáš Bibiana Lodňanová
Sobota 27. 6. 2015, 15.00 - 17.00 hod., město
Autor: Jan Hořák
Slavnostní průvod účinkujících folklorních souborů, skupin a muzik ulicemi města patří neodmyslitelně k Mezinárodnímu folklornímu festivalu ve Strážnici. Přehlídka výjimečné krásy českých, moravských a slezských písní, tanců a krojů je doplněna ukázkami z kulturního dědictví zahraničních hostů „z krajin za obzorem“.
Průvod vyjde od Skalické brány, ukončen bude krátkými konferovanými ukázkami zúčastněných souborů, skupin a muzik na náměstí Svobody.
OVOCE, ZELENINA A PLODINY NA VALAŠSKU A LAŠSKU V PÍSNÍCH A TANCÍCH
Sobota 27. 6., 18.00 –19.00, skanzen-amfiteátr
Autorka: Anna Hrčková
Odborná spolupráce: Vladan Jílek, Alena Zdražilová, Ondřej Zdražil
V lidových písních minulých století se odráží každá životní událost, zkušenost, moudrost, ale i láska a zklamání. Písničky nám odhalují například tehdejší sociální nespravedlnost, v jejíchž osidlech se ocitá nejedno bohaté děvče, jemuž rodiče brání ve sňatku s chudobným milým, nebo s úsměvem můžeme politovat chudáka muže, který slibuje kde co, jen aby ho jeho ženička přestala bít. Z písní se dozvídáme, co se všechno jedlo a pilo, ale též které plodiny, ovoce a zeleninu naši předkové pěstovali a co se všechno zpívalo o jablíčkách, švestkách-trnkách, hrachu, o ořeších, máku, zelí, řepě-kvačce, rži, pohance a dalších obilninách. Všechny vzpomínané rostliny měly mimo jiné důležité místo v lidové kultuře a některé se dostaly i do pojmenování tanců. Jejich rozšíření nebylo vázané jen na jedinou oblast, ale v oblibě byly i ve více regionech, jak se budou moci diváci sami přesvědčit. Pro větší zajímavost a regionální informovanost písně přiblíží dvě spolu sousedící oblasti – Valašsko a Lašsko.
Já mám doma trnku,
já si na ňu brnknu.
Dokáď jedna trnka,
dotáď řitka brnká.
Účinkující:
Malá Jasénka, Vsetín, ved. Ondřej Zdražil
Jasénčanky, Vsetín, ved. Alena Zdražilová
Pramínky, Kopřivnice, ved. Vladan Jílek
"Profesně jako etnografka se dlouhodobě zabývám lidovou stravou, tak mě zajímalo, jak se tato oblast odráží v lidových písních. Ve sbírkách jsem hledala texty písní, v nichž se zpívá o jídle a o všem, co s ním souvisí. Chtěla jsem zjistit, jestli se z písní dá poznat, co kde rostlo, co se vůbec pěstovalo na polích, které plodiny a jak se odrážejí v lidové kultuře vůbec. Regionálně jsem si vybrala Lašsko, protože žiji ve Štramberku a pro srovnání Valašsko, neboť pocházím z Rožnova pod Radhoštěm. Cimbálovou muziku Pramínky ze sousední Kopřivnice znám a Malá Jasénka vyhrála valašskou volbu proto, že jsem s velkou Jasénkou několik let zpívala a v Malé občas hostovala. Též jsem pro ně vybírala do pásma několik tematických písní o jídle".
Anna Hrčková, autorka pořadu
Foto: www.jasenka.com, www.koprivnice.cz
POŘAD NÁRODNOSTNÍCH MENŠIN ŽIJÍCÍCH V ČESKÉ REPUBLICE
Sobota 27. 6., 18.00 – 19.30, amfiteátr Zahrada
Autor: Jan Krist
Režie: Jan Krist, Lenka Straňánková
Lidové tradice národnostních menšin náležejí zcela nepochybně do oblasti tradiční lidové kultury celé naší země. Dá se říci, že etnické minority toto naše společné bohatství naprosto zjevně obohacují. Přestože převaha našich občanů, téměř 95 %, se hlásí k českému původu, pomalu se zvyšuje počet příslušníků minorit. Některé z nich jsou v naší půdě zakořeněny už řadu staletí (Němci, Poláci, Židé, Romové, moravští Chorvaté), jiní zase pár generací (Slováci, Rusíni, Ukrajinci, Maďaři), další přicházejí po dobu několika posledních desetiletí. Ty k nám často přivádí snaha vylepšit si svou ekonomickou situaci. Obecně se dá říci, že většinou žijí dost rozptýleně, shromažďují se hlavně ve velkých městech a průmyslových centrech.
Někteří se snaží sdružovat v různých spolcích a občanských sdruženích. Pociťují totiž potřebu setkávat se se „svými“, bavit se rodným jazykem a slavit spolu své svátky a zvyky. To vše jim napomáhá udržovat kulturní tradice vlastního národa. A někteří z nich se chtějí svými tradicemi pochlubit i majoritnímu obyvatelstvu, a tak je při nejrůznějších příležitostech můžeme spatřit při prezentaci zejména vlastního folklorního dědictví. Zřejmě nejvýznamnější z těchto příležitostí je Mezinárodní folklorní festival Strážnice, kde se s nimi mohou diváci setkávat od roku 1995 ve dvouletých cyklech pořadů „Domovina“. Letos je tomu tedy právě dvacet let, co se „Domovina“ uskutečnila poprvé.
Protože se scházíme už po jedenácté, dá se konstatovat, že náš pořad přispívá mimořádnou měrou nejen k obohacení programové skladby strážnického festivalu, kde už má dávno své publikum, ale zejména k aktivizaci práce menšin a udržování jejich kulturního dědictví. Že to sebou nese též plody v podobě občanské výchovy k toleranci a k poznávání kulturních tradic etnických minorit celé naší země, je nasnadě. A to je věc nadmíru potřebná.
Pořad je realizován dík podpoře Ministerstva kultury.
Scénosled:
Účinkující:
Duo MarOlja, Praha, ved. Olga Mandová
Hřebečský taneční soubor, Moravská Třebová, ved. Irena Kuncová
Bulharský soubor Kytka, Brno, ved. Georgi Žilev
Spolek folklorní sdružení Skejušan, Chomutov, ved. Kateřina Romaňáková
Národopisný spolek Pálava a Pálavští senioři, Mikulov, ved. Vladimír Michna
Cimbálová muzika Píšťalenka, Mikulov, ved. Helena Slavíková
Soubor Haeri, Praha, ved. Šárka Zahradníková
Taneční soubor Merci, Brno, ved. Monika Balogová
Kapela Čohanas, Brno
Folklorní soubor Bystrzyca, Bystřice nad Olší, ved. Ewa a Michal Němcovi
Folklorní sdružení přátel ruské a ukrajinské kultury Sudaruška, Brno, ved. Kateryna Mykhaylova
Taneční a hudební soubor Lycea Řekyň v ČR, Brno, ved. Kateřina Spalasová, předsedkyně Eva Lioliu
Slovenský folklorní soubor Limbora, Praha, ved. Mária Miňová
PŘEHLÍDKOVÝ POŘAD FOLKLORNÍCH SOUBORŮ ČR
sobota 25. 6., 20.00 – 21.30, amfiteátr Zámek
Autor, režie: Josef Langer
Spolupráce: Josef Dospěl, Tomáš Jehlička, Robert Šolc, Věra Tobolová, Lenka Kraváčková, Vlastimil Fabišík, Zdeněk Tofel
Lidová písnička provází člověka po celý život, od narození až do jeho smrti. Podle toho jakým obdobím života člověk prochází, tak se mění i písnička. Kopíruje přesně nálady té které události. A to nejen tématem, ale také i melodií. Lidé si na všechny události vymýšleli písničky a svým přirozeným způsobem je komentovali.
V našem pořadu chceme předvést, jak dnes folklorní soubory zpracovávají tyto události a jak se snaží vcítit do mysli dávného autora a písničkou a tancem vyjádřit stav jeho mysli. Jakým způsobem se jim podařilo vyjádřit lásku dvou lidí, nenávist proti vrchnosti, těžkosti v manželství, dřinu při práci, radost při setkání na jarmarku i veselé večery u muziky. Písničky odrážejí přesně ty okamžiky, kdy člověka něco tíží a potřebuje se o tom vymluvit, nebo kdy je člověk šťastný a chce se o své štěstí podělit s ostatními.
A o člověku a jeho písničkách je náš příběh.
Scénosled:
Účinkující:
Folklorní soubor Cifra Lenky Kraváčkové, Uherské Hradiště, ved. souboru: Lenka Kraváčková
CM Ohnica, Uherské Hradiště, ved. muziky: Jan Káčer
SPT Vysočan, Hlinsko, ved. souboru: Josef Dospěl, ved. muziky: Miroslav Teisler
Folklorní soubor Mladá Haná, Velká Bystřice, ved. souboru: Robert Šolc
CM Záletníci, Velká Bystřice, ved. muziky Ondřej Nakládal
Plzeňský lidový soubor Mladina, ved. souboru: Libor Hnát, ved. muziky: Jan Voves
Soubor lidových písní a tanců Valašský vojvoda, Kozlovice, ved. souboru: Věra Tobolová, ved. muziky: Zdeněk Tofel
Autoři: Ladislav Jagoš, Petr Galečka
„Nejoblíbenějším tancem posud ještě jest sedlácká, nazvaná tak zajisté teprve tehdy, když i našim Kopaničárům ,panské‘ neboli ,městské‘ tance, jako polka, tajč, šotyš aj. ve známost přišly. Na počátku tance tanečníci stojí vpravo, tanečnice vlevo, tvářemi k muzikantům obráceni. Tanečníci jeden po druhém zpívají, muzikanti podchytnou jejich notu. Jakmile počnou hráti, tanečník pleskne na dlaně, děvče přiběhne k němu, položí mu levou ruku na pravé rameno, on ji pravou rukou vezme v úpoly a levou ji chytne za její pravou. Potom prozpěvující ,ďupkajú‘ do taktu na jednom místě, tj. pohybují se klátivým rytmem vpřed a vzad, pak se otočí vpravo dokola, chytnou se levýma rukama, klátíce jimi dle taktu vzhůru dolů, ona tanečnice nyní za zády tanečníkovými stojí. Konečně přechytne si tanečník děvče pravou rukou za její levou, pozdvihnou ruce vzhůru, pak ona zase položí tanečníkovi levou ruku na rameno, a tanec se opakuje. Jeden tanec trvá i hodinu, vyzpívá se při něm dvacet i více písní. Někdy tanec i přerušen bývá prudkou hádkou, čí píseň má se hráti napřed.“
Takto popisuje tanec sedlácká sběratel František Bartoš ve druhém svazku svého díla Lid a národ s podtitulem Sebrané spisy národní a literární (1885).
Tanec, který se kdysi tančil podobně na celém Horňácku, prošel od doby sběratelské činnosti Františka Bartoše určitým vývojem určovaným výjimečnými osobnostmi z řad tanečníků, muzikantů či doprovodnými muzikami. Například v Lipově byl charakter sedlácké ovlivněn především faktem, že se v 50. a 60. letech minulého století tančilo při dechovce. Ani velicko-javornicko-kouželovsko-vrbecká varianta sedlácké („majstrovská“) se dnes netančí stejně jako třeba ve filmu Mizející svět, natočeném v roce 1932 Vladimírem Úlehlou, kde velické tanečníky doprovází muzika Jana Ňorka z Hrubé Vrbky.
V pořadu Zatancujme si – Horňácko vás seznámíme se základním krokem a tanečními figurami lipovské sedlácké, které vtiskl její současnou podobu Jan Miroslav Krist, v letech 1977–1980 vedoucí souboru Lipovjan, ve spolupráci s CM Jarka Miškeříka z Velké nad Veličkou. Při nácviku „majstrovské“ sedlácké a sedlácké z Nové Lhoty se budeme opírat o popisy tanců Zdenky Jelínkové a osobní vzpomínky na její taneční semináře, které pro folklorní soubory organizovala v 80. letech minulého století.
Pořad je určen pro všechny, kteří se chtějí naučit sedláckou, nebo kteří se chtějí zdokonalit ve svém tanečním umění.
Scénosled:
Lipovská sedlácká
„Majstrovská“ sedlácká
Sedlácká z Nové Lhoty
Účinkující:
Folklorní souboru Lipovjan, Lipov, ved. Ladislav Jagoš
Horňácká cimbálová muzika Petra Galečky, Lipov, ved. Petr Galečka
Použité fotografie: www.lipovjan.cz, www.hcmpg.wz.cz a www.rejstrik.cz (napravo Zdenka Jelínková)
