sobota 29. června 2019, 13.00—17.00, skanzen – vinohradnický areál a areál Horňácka
Vinařův rok na Strážnicku
Autorky: Lucie Baňařová, Petra Hrbáčová
Odborná spolupráce: Ivana Klásková, Michaela Šimečková, Vítězslav Hořák
Přes ty vinohrady je tam pěkná cesta,
pověz ně, má milá,
čí budeš nevěsta.
Vinná réva se na Strážnicku pěstuje již od středověku a dodnes hraje vinařství a vinohradnictví důležitou roli v životě zdejších obyvatel. Vinařská kultura se zde projevuje mj. i v písních a zvycích i při společenských událostech.
Připravili jsme pořad zaměřený na prezentaci dávných i současných pracovních činností, zvyků a slavností spojených s vinohradnictvím a vinařstvím. Svým charakterem přispívá k oživení prostoru skanzenu a pokouší se navodit atmosféru autentického prostředí vinohradů, vinohradnických búd a obydlí řemeslníků. Různou formou bude představeno zvykosloví i základní pracovní úkony vztahující se k obdělávání vinné révy, zpracování hroznů a výrobě vína.
Pořad se odehrává ve dvou rovinách. Po celou dobu jeho trvání jsou připraveny ukázky tradičních řemesel a pracovních činností. V rámci nich se můžete seznámit s výrobou pletených košů (objekt H14), dřevěných sudů a puten (objekt H13), keramických nádob (objekt H5), které jsou určeny pro sběr hroznů a přenos či uchování vína. Jak se vinná réva pěstuje a jaké práce je potřeba ve vinohradě vykonat se dozvíte v části vinohradu, kde na Vás bude čekat vinař. O starším způsobu zpracování hroznů se můžete poučit v objektu E13. Staré fotografie z vinobraní na Strážnicku se budou promítat v objektu E21 a v objektu E20 bude vystaveno dílo Vinobraní z dílny známého keramika Heřmana Landsfelda. Kromě sklepa (E14) označeného „víchou“ (označení, kde se prodává víno) můžete ochutnat víno i v židovském šenku a vinopalírně (objekt H12). V objektu E12 se seznámíte s přípravou slavnostního petrovského kroje.
Druhou část pořadu tvoří ukázky zvykosloví. Prostřednictvím jednotlivých po sobě jdoucích scén Vám chceme přiblížit stěžejní okamžiky v pracovním i společenském životě vinařů. Program v krátkosti představuje průřez celého vinařova roku.
Účinkují:
SLPT Žerotín, Strážnice
FS Petrovjan, Petrov
Radějovské cuvée, Radějov
CM Jožky Šťastného
Členové horenského soudu a hotaři ze Strážnice
Josef Benedík – hrnčíř z Hroznové Lhoty
Josef Fryzelka – bednář z Vlachovic
Petr Král – košíkář z Mělníka
Štěpán Matyáš – vinař ze Strážnice
Milada Martinková – žehlení, kulmování petrovského kroje a úvaz šátků
Alena Opavská – úprava a oblékání petrovského kroje
sobota 29. června 2019, 15.00—16.00, skanzen-amfiteátr
Přehlídka dětských lidových muzik
Autor: Petr Číhal
Konference: Kateřina Kovaříková
Pod záštitou Ministerstva kultury a v návaznosti na 36. ročník folklorního festivalu „Dětská Strážnice 2018“ se od 10. 10. do 14. 10. 2018 uskutečnila v Národním ústavu lidové kultury mezinárodní dílna dětských muzik s názvem MUZIČKY 2018. Zúčastnil se jí Folklorní soubor Meteláček ze ZUŠ Chválenická v Plzni, cimbálová muzika Dětského lidového souboru Jamírek z Újezdu u Brna a Detská ľudová muzička Brezinka z Bolerázu. Tématem této dílny byla regionální specifika lidové hudby jako součásti tradiční kultury etnografických oblastí, z nichž jednotlivé muziky pocházejí. Podle toho byly také koncipovány hudební úpravy, které pro účel této hudební dílny vytvořili lektoři Eva Koukolíková, Martina Stachová (Meteláček), Vilma Novotná (Jamírek) a Lenka Pobiecka-Danišová (Brezinka). Během pěti dnů nacvičily muziky pod jejich vedením vybrané úpravy, které pak společně předvedly na koncertech ve Veselí nad Moravou a v Hodoníně. Stejně jako v minulých letech i letos bychom výsledky společného úsilí lektorů a mladých muzikantů rádi prezentovali v samostatném pořadu strážnického festivalu – nejen proto, abychom poukázali na význam mezinárodní tvůrčí dílny pořádané Národním ústavem lidové kultury, ale především proto, abychom umožnili divákům nahlédnout do atmosféry mládežnického muzicírování umocněného aktivní účastí na největším folklorním festivalu v České republice.
Účinkují:
Cimbálová muzika Dětského lidového souboru Jamírek z Újezdu u Brna, ved. Vilma Novotná, primáši Lukáš Životský, Matěj Zahradník
Folklorní soubor Meteláček ze ZUŠ Chválenická v Plzni, ved. Eva Koukolíková, Martina Stachová, primáš Monika Pelcová
Detská ľudová hudba Brezinka z Bolerázu, ved. Lenka Pobiecka-Danišová, primáš Jakub Daniš
foto: ZUŠ Veselí nad Moravou, archiv souborů, idnes.cz
sobota 29. června 2019, 15.00—17.00, město
Autor: Jan Hořák
Konference: Gabriela Dobišová
Slavnostní průvod účinkujících folklorních souborů, skupin a muzik ulicemi města patří neodmyslitelně k Mezinárodnímu folklornímu festivalu ve Strážnici. Přehlídka výjimečné krásy českých, moravských a slezských krojů, písní a tanců je doplněna ukázkami z kulturního dědictví zahraničních hostů z pořadu „Z krajin za obzorem“.
Průvod vyjde od Skalické brány, ukončen bude krátkými konferovanými ukázkami zúčastněných souborů, skupin a muzik na náměstí Svobody.
foto: Fotimeoba (profilové foto), Michal Adamec, Hana Holomčíková, Simona Hanáková
sobota 29. června 2019, 16.00—17.00, zámek-Rytířský sál (omezená kapacita sálu)
repríza pořadu: neděle 30. června, 9.00—10.00, zámek-Rytířský sál (omezená kapacita sálu)
Perličky na dně strážnické fonotéky
autor a průvodní slovo: Michal Škopík
Všichni ti báječní muži a ženy za zvukovými pulty a magnetofony! Kolik jich od vynálezu Edisonova fonografu bylo a kolik zvukových snímků se dochovalo od počátku minulého století až do současnosti. Již při letmé rekapitulaci historie zvukového záznamu ke svému překvapení pozorujeme, že k nejstarším a nejcennějším zvukovým dokumentům patří záznamy tradiční lidové hudby, zpěvu a nářečí. A nejinak tomu bylo také v českém prostředí.
V dnešním pořadu bychom se s Vámi rádi ohlédli za historií a zvukovými dokumenty fonotéky Národního ústavu lidové kultury. Strážnický ústav již od svého vzniku v roce 1956 organicky navazuje na zavedenou značku mezinárodního folklorního festivalu. Když se v roce 1946 konal první ročník strážnických slavností, nesměla u toho chybět zvuková technika tehdejšího Československého rozhlasu. Přestože v počátcích převažovalo přímé, živé vysílání, dochovala se řada záznamů z poloviny minulého století, které patří k nejcennějším dokumentům rozhlasové i strážnické fonotéky.
Bylo by však škoda redukovat strážnickou fonotéku na pouhou dokumentaci folklorního festivalu. Její budování je od počátku spojeno se sbíráním komerčně dostupných zvukových nosičů, terénními výzkumy a soustavnou dokumentací folklorního hnutí. Spolupráce s rozhlasem již v minulosti překročila původní omezený rámec a rozšířila se do systematického sdílení cenných zvukových záznamů folkloru. Při tak širokém záběru a tematické různorodosti, který naší fonotéce vtiskli její kurátoři, Vám předkládáme alespoň výběr toho nejzajímavějšího. Perličky na dně – někdy poněkud jurodivé a syrové, avšak jedinečné.
Pojďte tedy s námi na hodinovou procházku historií – hledat doklady pozapomenuté historie, skryté mezi řádky archivních dokumentů, krabiček s pásky a starými šelakovými deskami. Při našem hledání se Vám dostane odpovědi na řadu otázek, a to i těch, které by Vás ani nenapadlo položit! Jak zněla stará znělka strážnického festivalu? Co si představit pod tajemným názvem „perla dechovek“? Jak zní „ganga“? Proč na snímku v plzeňské rozhlasové fonotéce „zpívá 637 let“? A samozřejmě nebudou chybět hlasy významných osobností, které už dnes známe pouze ze zažloutlých fotografií, článků a monografií.
sobota 29. června 2019, 16.30—19.30, amfiteátr Zámek
Autoři: Jan Blahůšek, Rudolf Tuček, Jarmila Teturová
Režie a vedoucí soutěže: David Pavlíček
Odborná spolupráce: Vlasta Ondrušová
Konference: Ladik Šimeček
Porota: Rudolf Tuček (předseda), Josef Bazala, Erik Feldvabel, Štěpán Hubačka, Tomáš Machalínek, Jaroslav Šraděja, Josef Šťastný, Petr Vozár, Miroslav Vymazal
Porota seniorů: Jan Gajda, Ladislav Jagoš, Ivan Marčík, Jan Pavlík, Jaroslav Švach, Ladislav Vašek
Vážení příznivci slováckého verbuňku, milí diváci, loňský rok lze z hlediska Soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku považovat do jisté míry za zlomový. Náš pořad totiž prošel velkou změnou, kterou byl přesun konání finále z amfiteátru Zahrada do amfiteátru Zámek. Amfiteátr Zahrada při finále v předchozích letech doslova praskal ve švech a řada z Vás se ani nedostala do hlediště. Vzhledem k více než trojnásobné kapacitě amfiteátru Zámek jsme se společně s vedením Národního ústavu lidové kultury domnívali, že přesun do tohoto nového prostoru rozvolní hlediště. Váš zájem o verbuňk a Soutěž ale předčil všechna očekávání. Ve švech totiž nakonec praskal i amfiteátr Zámek, a protože větší hlediště už ve festivalovém areálu není, nezbývá, než Vás všechny požádat o určitou míru ohleduplnosti k ostatním divákům, pořadatelům i účinkujícím. Velmi si Vaší přízně vážíme a budeme rádi, když se ve stejném počtu potkáme při letošním ročníku a naše Soutěž pro Vás bude opět jedním z vrcholů strážnického festivalu.
V textu k našemu pořadu však nemůžeme opomenout ani druhou významnou, ovšem bohužel smutnou událost z konce loňského roku. Dne 7. prosince 2018 odešel do „verbířského nebe“ Karel Pavlištík, jeden z duchovních otců obnovení verbířské soutěže. V roce 1986 dal společně s Janem Miroslavem Kristem dohromady realizační tým a v pozdějších letech nastartoval i jeho generační obměnu. Jako výborný tanečník byl vzorem a učitelem verbuňku, jako etnograf se podílel na dokumentaci tohoto tance a posléze i na zpracování nominační dokumentace pro UNESCO, na základě které byl slovácký verbuňk zapsán mezi nejvýznamnější nehmotné památky světového kulturního dědictví. Jako první předseda Sboru lektorů a znalců slováckého verbuňku, který je poradním orgánem ředitele Národního ústavu lidové kultury, se mj. podílel na vytvoření současného postupového systému regionálních kol Soutěže a také na komunikaci mezi jednotlivými uznávanými tanečníky i na pořádání školení a seminářů pro zájemce o verbuňk, který vždy s oblibou nazýval „tím nejkrásnějším chlapským tancem na světě“. Díky všem těmto aktivitám je slovácký verbuňk jedním z nejvýraznějších prvků současné podoby tradiční kultury na Slovácku. Pan doktor Pavlištík byl pro nás uznávanou autoritou, ale také dobrým přítelem, za kterým se dalo kdykoliv přijet pro radu. Bude nám všem chybět. Čest jeho památce!
Účinkující:
nejlepší tanečníci slováckého verbuňku
CM Burčáci z Míkovic
CM OLiNa z Hodonína
CM Šmytec z Brna
foto: Lukáš Rajchman profilové, ostatní archiv NÚLK
sobota 29. června 2019, 20.10—20.30, amfiteátr Bludník
autor: Martin Novotný
konference: Magdalena Maňáková
Česká národopisná společnost je vrcholná profesní organizace sdružující vědecké a odborné pracovníky v oboru etnologie, studenty etnologie a zájemce o práci v této disciplíně z jiných příbuzných oborů. Od roku 1997 uděluje každoročně ocenění významným počinům, které v uplynulém roce výrazně přispěly k rozvoji a propagaci oboru. Ceny zahrnují kategorie: 1. publikace; 2. výstava/expozice; 3. projekt/akce/konference. O udělení ceny rozhodují svým hlasováním všichni členové České národopisné společnosti. Jako ocenění mimořádného počinu v oboru v uplynulém roce uděluje Česká národopisná společnost také Čestnou cenu „Pět rudých růží“. Od roku 2017 je také udělována studentská cena, a to ve dvou kategoriích – za nejlepší bakalářskou a nejlepší diplomovou práci z oblasti etnologie.
sobota 29. června 2019, 20.30—22.00, amfiteátr Bludník
repríza pořadu: neděle 30. června, 12.00—13.30 amfiteátr Bludník
Regionální pořad folklorních souborů širšího Plzeňska
Autor a režie: Zdeněk Vejvoda
Konference: Filip Cíl a Tomáš Kůgel
Plzeňsko mělo a má štěstí na výrazné tvůrčí osobnosti, kterým učarovala lidová píseň, hudba a tanec. Od 19. století zde trvá tradice jevištních a koncertních úprav folkloru, jehož sběru se na plzeňském venkově věnovala řada hudebních skladatelů, etnografů i místních učitelů a osvětových pracovníků. Nejznámější jsou sběratelé Jaroslav Bradáč, Oldřich Blecha a Zdeněk Bláha. Posledně jmenovaný nesmrtelně proslavil plzeňskou lidovou kulturu svými rozhlasovými pořady z cyklu Hrají a zpívají Plzeňáci a nadšenou pozornost posluchačů v českých zemích i na Slovensku si udržel celé půl století!
Regionální pořad v rámci MFF ve Strážnici, tentokrát věnovaný národopisné oblasti širšího Plzeňska, tak představí tradiční hudbu, píseň a tanec plzeňského venkova 19. a první poloviny 20. století v současné tvorbě zavedených, převážně městských folklorních souborů a muzik. Jejich pojetí má stále na zřeteli úctu ke kulturnímu dědictví našich předků a opírá se o znalost historických pramenů. Nepostrádá však zdravý odstup, hravost a humor.
Účinkují:
SPT Jiskra, Plzeň, ved. Miroslav Škarda
PLS Mladina, Plzeň, ved. Libor Hnát, Jan Voves
FS Rokytí, Rokycany, ved. Jana Frühaufová, Martina Hirschová, Zdeněk Vejvoda
DFS Sluníčko, Rokycany, ved. Jana Kuníková, Alena Hirschová, Zdeněk Vejvoda
FS Úsměv, Horní Bříza, ved. Markéta Jílková
Orchestr lidových nástrojů Plzeňského kraje, dir. Dalibor Bárta
Foto: archiv souborů, plzen.rozhlas.cz
SPT Jiskra, Plzeň, ved. Miroslav Škarda
PLS Mladina, Plzeň, ved. Libor Hnát, Jan Voves
FS Rokytí, Rokycany, ved. Jana Frühaufová, Martina Hirschová, Zdeněk Vejvoda
DFS Sluníčko, Rokycany, ved. Jana Kuníková, Alena Hirschová, Zdeněk Vejvoda
FS Úsměv, Horní Bříza, ved. Markéta Jílková
Orchestr lidových nástrojů Plzeňského kraje, dir. Dalibor Bárta
sobota 29. června 2019, 20.30—22.00, amfiteátr Zahrada
Pořad národnostních menšin žijících v České republice
Autor: Jan Krist
Režie: Lenka Straňánková
Konference: Helena Hájková
Evropský kontinent zasáhla velká vlna migrace. Potýká se s ní řada států. Ten náš zatím ne. Přesto i u nás malé skupinky protestujících vyvolávají hesla jako „Čechy Čechům!“ a podobně. Jak to tedy u nás je? A kdo naši zemi vlastně obývá?
Musíme popravdě konstatovat, že v největší míře zde žije národ český. Na všechny ty ostatní tak zbývá jen něco málo přes 5 %. Takže je jasné, že Česko patří doopravdy Čechům. Ty výkřiky extremistů jsou tak – jak se říká – zcela „mimo mísu“. Mezi evropskými státy náležíme ke špičce těch, jež jsou (co se týká národnostního složení obyvatelstva) nejvíce homogenní. Stalo se tak historickým vývojem, následkem válek, nuceným vystěhováním Němců i rozpadem Československa,že se počet příslušníků národnostních menšin postupně snížil. A k tomu je třeba připočíst i jejich postupnou a nenásilnou asimilaci.
Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici věnuje pozornost kulturnímu dědictví příslušníků národnostních menšin žijících na území našeho státu od samého počátku svého vzniku. A od jubilejního 50. ročníku dokonce systematicky v samostatných programech nazývaných „Domovina“. Tento název návštěvníci festivalu přijali za svůj. Vědí, co od tohoto typu pořadu mohou očekávat. Jako vždy zde budou prezentovány nejrozličnější ukázky lidových tradic vybraných národnostních menšin. A jako vždy se Domovina stane jakýmsi „domácím“ a zároveň „zahraničním“ pořadem strážnického festivalu. Ukáže, že národnostní menšiny obohacují Českou republiku a její kulturní život po mnoha stránkách. Diváci se přesvědčí, že minority, jež tu žijí společně s Čechy, jsou tu doma, že k nám patří a že s námi vytvářejí společnou „domovinu“. Naši společnou vlast.
Účinkují:
Folklorní soubor Skejušan, Chomutov, ved. Kateřina Romaňáková
Hřebečský taneční soubor, Moravská Třebová, ved. Irena Kuncová a Eva Matušincová
Národopisný spolek Pálava, CM Píšťalenka a senioři, Mikulov, ved. Vladimír Michna
Haeri, Praha, ved. Šárka Seifertová
Akropolis, Praha, ved. Michal Lašo
Soubor Yocheved při ZUŠ, Třebíč, ved. Hana Horká
Taneční soubor Suszanie při Místním sdružení Polského kulturně osvětového svazu, Horní Suchá, ved. Barbara Mračnová
Folklorní soubor Sudaruška Folklorního sdružení přátel ruské a ukrajinské kultury, Brno, ved. Elena Kriushenko
Soubor bulharských lidových tanců Pirin, Brno, ved. Georgi Georgiev
Folklorní soubor Šmykňa, Ostrava, ved. Jiří Machač
foto: František Gajovský
sobota 29. června 2019, 22.30—24.00, amfiteátr Bludník
Společný program dvou profesionálních těles
Autoři: Rudolf Danajovič, Stanislav Marišler
Režie: Lukáš Bednařík, Stanislav Marišler
Vojenský umělecký soubor Ondráš (Brno) a Slovenský ľudový umelecký kolektív (Bratislava) pojí dlouhé roky kromě osobních přátelských vztahů interpretů, tvůrců i vedoucích osobností obou těles také několik velmi úspěšných společných projektů. Jedním z nich je i komponovaný program přichystaný pro letošní ročník MFF Strážnice, který je sestavený v duchu „tradičních“ přístupů ke stylizaci folklorního materiálu. Ondráš i SĽUK divákům představí výběr ze své tvorby, ale i společná hudební a taneční čísla, během kterých uvidíme na jevišti obě tělesa v harmonickém spojení. Zjednodušeně řečeno, Ondráš a SĽUK nabídnou návštěvníkům strážnického festivalu výběr toho nejlepšího z repertoáru obou těles s obohacením o jejich vzájemné hudební a taneční propojení.
Při pokusu o uvedení podobného programu v loňském roce se po horehronské písni Padá dižď, padá dižď, vera buďe leja... otevřelo nebe a na amfiteátr Bludník se spustil liják, který pořad předčasně ukončil. Věříme, že v letošním roce bude k oběma kolektivům, ale zejména k divákům nebe milosrdnější…
Účinkují:
Vojenský umělecký soubor ONDRÁŠ, Brno, ved. uměleckého úseku Čestmír Komárek, ved. hudební a pěvecké skupiny Jaromír Kučera, ved. taneční skupiny Jan Kysučan
Slovenský ľudový umelecký kolektív, Bratislava, um. ved. Stanislav Marišler, ved. lidové hudby Zuzana Pokorná, ved. tanečního souboru Ján Ševčík
foto: Jiří Salik Sláma, Viktor Hamža
***
Vojenský umělecký soub or ONDRÁŠ
Vojenský umělecký soubor ONDRÁŠ je jediným profesionálním souborem svého druhu v České republice a je zřizován Ministerstvem obrany ČR. Sídlí v Brně, městě hudebního velikána Leoše Janáčka, které je druhým největším městem republiky a zároveň moravskou metropolí. Podobně jako Janáčkovo dílo, tak i dramaturgie a tvorba VUS ONDRÁŠ čerpá z lidových tradic a folkloru. O tom svědčí už samotný název souboru na počest slavného slezského zbojníka Ondráše. Počátky činnosti souboru sahají do roku 1954 a od té doby se rozvinul až do dnešní podoby téměř stočlenného kolektivu, který tvoří profesionální základna doplněná početnou amatérskou složkou. Tvorba souboru se neorientuje pouze na umělecké ztvárnění domácích regionů Čech, Moravy a Slezska, ale příležitostně zpracovává také příbuzné regiony středoevropské a východoevropské (např. Slovensko, Maďarsko, Ukrajinu či Rumunsko). Pozoruhodný je i programový záběr, který nabízí široké spektrum pořadů od menších, čistě hudebně doprovodných akcí reprezentativního charakteru, přes výchovná taneční představení pro školy, až po nejrozsáhlejší formy hudebně-tanečních divadelních programů. Během svého působení vystoupil VUS ONDRÁŠ v mnoha zemích na několika kontinentech světa (např. Japonsko, USA, Velká Británie, Rusko, Izrael).
Slovenský ľudový umelecký kolektív (SĽUK)
Slovenský ľudový umelecký kolektív je profesionálne umelecké teleso, pôsobiace od roku 1949 v oblasti umeleckého spracovania a interpretácie folklóru na Slovensku. SĽUK vo svojej tvorbe vychádza z autentických podôb slovenského ľudového umenia, ktoré spracúva do umelecky vysoko kvalitných a divácky úspešných programov. V súčasnosti pôsobí v tanečnom súbore, ľudovej hudbe a speváckej skupine SĽUK-u 45 špičkových profesionálnych umelcov zo Slovenska, Čiech a Holandska. Umelecká tvorba tohto telesa je v posledných rokoch poznačená snahami o hľadanie novej tváre a nového tvaru SĽUK-u pre tretie tisícročie. V tomto zmysle predstavuje SĽUK profesionálne reprezentatívne umelecké teleso, ktoré vo svojej tvorbe zohľadňuje okrem tradičných prístupov aj nové inovatívne a kreatívne umelecké projekty s presahom k novým umeleckým žánrom; umeleckú scénu, ktorá dáva priestor mladým umelcom, vysokoškolským študentom, ale aj odbornej verejnosti na realizáciu ich projektov, na tvorbu koprodukčných, medzižánrových a multikultúrnych podujatí a umeleckých programov, ako aj organizovanie workshopov, seminárov a konferencií.
foto: archiv VUS Ondráš, archiv SĽUK
neděle 30. června 2019, 10.30—12.00, amfiteátr Zahrada
Hudební pořad
Autorka: Lucie Uhlíková
Odborná spolupráce: Magdalena Múčková, Alžbeta Lukáčová
Konference: Jitka Novotná
Joža Uprka (1861–1940), Vladimír Úlehla (1888–1947), Samko Dudík (1880–1967): tři významné osobnosti spjaté s lidovou kulturou umělecky, badatelsky a interpretačně. Každý byl jiný, každý se proslavil v jiné oblasti. Vzájemně se znali, respektovali i přátelili.
A pak jsou tu jejich pravnučky: Magdalena Múčková, Julia Ulehla, Alžbeta Lukáčová. Tři výjimečné osobnosti spjaté s interpretací lidové písně na jevišti. Vzájemně odlišné, přesto v mnohém stejné. Každá hledala a nalezla svou cestu nejen k hudební kultuře svých předků, ale i k rodinnému odkazu. Každá je prezentuje v médiích s cílem uchovat je pro další generace v živé podobě. Vzájemně se znají a stejně jako jejich pradědové se respektují, přátelí, spolupracují. Všechny tři potvrzují rčení o jablku, které nepadá daleko od stromu. Každá ale patří k jiné „jablečné odrůdě“.
Pořad představí tři různé přístupy k lidové písňové tradici, tři cesty, kterými se dnes nejčastěji vydávají interpreti písňového folkloru. Je to cesta od folkloru k world music.
Účinkují:
CM Danaj, Strážnice + hosté Pavel Múčka a sbor Malé taneční skupiny Danaj
Julia Ulehla a Aram Bajakian (USA)
skupina Banda (SK)
foto: archiv autorky pořadu, womusk.com, blesk.cz
