Autoři: Ladislav Jagoš, Petr Galečka
„Nejoblíbenějším tancem posud ještě jest sedlácká, nazvaná tak zajisté teprve tehdy, když i našim Kopaničárům ,panské‘ neboli ,městské‘ tance, jako polka, tajč, šotyš aj. ve známost přišly. Na počátku tance tanečníci stojí vpravo, tanečnice vlevo, tvářemi k muzikantům obráceni. Tanečníci jeden po druhém zpívají, muzikanti podchytnou jejich notu. Jakmile počnou hráti, tanečník pleskne na dlaně, děvče přiběhne k němu, položí mu levou ruku na pravé rameno, on ji pravou rukou vezme v úpoly a levou ji chytne za její pravou. Potom prozpěvující ,ďupkajú‘ do taktu na jednom místě, tj. pohybují se klátivým rytmem vpřed a vzad, pak se otočí vpravo dokola, chytnou se levýma rukama, klátíce jimi dle taktu vzhůru dolů, ona tanečnice nyní za zády tanečníkovými stojí. Konečně přechytne si tanečník děvče pravou rukou za její levou, pozdvihnou ruce vzhůru, pak ona zase položí tanečníkovi levou ruku na rameno, a tanec se opakuje. Jeden tanec trvá i hodinu, vyzpívá se při něm dvacet i více písní. Někdy tanec i přerušen bývá prudkou hádkou, čí píseň má se hráti napřed.“
Takto popisuje tanec sedlácká sběratel František Bartoš ve druhém svazku svého díla Lid a národ s podtitulem Sebrané spisy národní a literární (1885).
Tanec, který se kdysi tančil podobně na celém Horňácku, prošel od doby sběratelské činnosti Františka Bartoše určitým vývojem určovaným výjimečnými osobnostmi z řad tanečníků, muzikantů či doprovodnými muzikami. Například v Lipově byl charakter sedlácké ovlivněn především faktem, že se v 50. a 60. letech minulého století tančilo při dechovce. Ani velicko-javornicko-kouželovsko-vrbecká varianta sedlácké („majstrovská“) se dnes netančí stejně jako třeba ve filmu Mizející svět, natočeném v roce 1932 Vladimírem Úlehlou, kde velické tanečníky doprovází muzika Jana Ňorka z Hrubé Vrbky.
V pořadu Zatancujme si – Horňácko vás seznámíme se základním krokem a tanečními figurami lipovské sedlácké, které vtiskl její současnou podobu Jan Miroslav Krist, v letech 1977–1980 vedoucí souboru Lipovjan, ve spolupráci s CM Jarka Miškeříka z Velké nad Veličkou. Při nácviku „majstrovské“ sedlácké a sedlácké z Nové Lhoty se budeme opírat o popisy tanců Zdenky Jelínkové a osobní vzpomínky na její taneční semináře, které pro folklorní soubory organizovala v 80. letech minulého století.
Pořad je určen pro všechny, kteří se chtějí naučit sedláckou, nebo kteří se chtějí zdokonalit ve svém tanečním umění.
Scénosled:
Lipovská sedlácká
„Majstrovská“ sedlácká
Sedlácká z Nové Lhoty
Účinkující:
Folklorní souboru Lipovjan, Lipov, ved. Ladislav Jagoš
Horňácká cimbálová muzika Petra Galečky, Lipov, ved. Petr Galečka
Použité fotografie: www.lipovjan.cz, www.hcmpg.wz.cz a www.rejstrik.cz (napravo Zdenka Jelínková)
