ANEB VYBRÁNO ZE ZLATÉHO FONDU NÁRODOPISNÉ LITERATURY SLOVÁCKA
Sobota 27. 6., 11.00 – 12.00, skanzen-stodola B11
Autoři a konference: Jiří Jilík a Markéta Lukešová
Poezie, pokud nejde přímo o lidovou slovesnost, nebývá v souvislosti s lidovou kulturou příliš uváděna. V tvorbě řady básníků však nacházíme básnickou reflexi světa lidových tradic. Letošní Folklorní klub věnujeme třem z nich.
Spisovatel, básník a novinář Vojtěch Rozner (1905–1991), rodák z Uhřic, ve 20. letech zazářil na literární scéně jako velký talent. Z jeho prozaické, satirické a básnické tvorby zůstává v povědomí starší generace rozsáhlá báseň „Galánečka z Ježova“. Životní osudy již zapomenutého autora přiblíží Ester Vratislavská, historička Vlastivědného muzea Kyjov.
Jednou z významných osobností cimbálové muziky souboru Hradišťan v době, kdy stál v čele muziky i souboru Jaroslav Staněk, byl Otakar Horký (1920–1981), muzikant, ale také básník, jehož tvorbě čas neublížil. To platí i o básni „Balada o Veruně“. Na autora zavzpomíná muzikant Hradišťanu a básníkův blízký kamarád Jan Vančura.
Ve Strání na moravsko-slovenském pomezí prožil podstatnou část svého aktivního života básník Miroslav Kapinus (1931–2012), učitel, ale vedle toho autor více než dvou desítek básnických sbírek. Přinejmenším třetina jeho tvorby je věnována reflexi lidových tradic, jež utvářejí podobu krajiny i povahu lidí. Autora a jeho tvorbu přiblíží publicista Jiří Jilík.
Úryvky z děl básníků zazní již tradičně v podání Vladimíra Doskočila, člena hereckého souboru Slováckého divadla v Uherském Hradišti.
Účinkující:
CM souboru Včelaran s primášem Jaroslavem Hubáčkem
Vladimír Doskočil
Barbora Machová
Petra a Michal Měrkovi
Jan Vančura
Ester Vratislavská
Ženský sborek Koňadra z Vracova
O Folklorním klubu
Vznik pořadu, který by představoval regionální literaturu, jsem inicioval někdy v polovině roku 2005. V Malovaném kraji a posléze ve Slováckých novinách, kde jsem dlouhodobě působil, jsem byl zvyklý recenzovat vydání regionálních publikací, které často končí jenom v lokálním prostoru, přestože obsahují často velmi unikátní informace a bývají pamětí „mikrokosmu“ jedné obce, jednoho regionu. O publikacích z oboru národopisu to platí dvojnásob. Napadlo mne, že nějaký malý pořad tohoto typu by se možná ve Strážnici uplatnil. Proč ve Strážnici? V roce 2005 jsem byl Janou Poláškovou pozván ke spolupráci na pořadu Kytice Strážnici (psal jsem texty a pak mě donutila ho i na Bludníku živě moderovat) a dostal jsem se do bližšího kontaktu s lidmi kolem MFF. Někdy tehdy jsem hodil svůj nápad na papír a poslal ho Jendovi Kristovi. Kupodivu, můj návrh byl dramaturgickou radou vyslyšen a v roce 2006 se uskutečnil první Folklorní klub. Tento první ročník se konal v jednom ze sálů zámku, v příštím roce jsme dostali již stálý prostor ve skanzenu. První tři ročníky byly koncipovány ještě poněkud jinak než dnes. Pořad měl podtitul „Kdo tu knihu ukradne…“ a představoval jsem v něm jen literaturu, která byla v uplynulém roce vydána, a to formou rozhovorů s autory nebo editory. Tak v prvním ročníku jsem představoval reedici díla Františka Bartoše, již vydalo zlínské muzeum, hostem byla paní dr. Prudká, představoval jsem též reedici Václavíkova Luhačovského Zálesí, hostem byla jeho dcera dr. Drápalová a editorka dr. Voštová, třetí publikací byly moje Žítkovské bohyně, které se staly podnětem k hudebnímu doprovodu tohoto ročníku klubu Gajdoši z Kopanic.
V roce 2007, tentokrát již v jedné ze stodol skanzenu, byl hostem řezbář František Gajda a hovořili jsme o monografii, která o něm vyšla. Další představovanou knihou bylo kompendium Pavla Čípa Dudy v Čechách a na Moravě; samozřejmě nechyběli opět Gajdoši z Kopanic, když se to okolo gajd točilo a napadlo mě pozvat také Antona Gajdoše z Velehradu, který však až do rozdělení Československa působil jako dramaturg lidové hudby v rozhlase Bratislavě a byl vynikající zpěvák. Prokázal to i tehdy v klubu; za své sólové vystoupení získal laureáta Strážnice. Doprovázel, kdo jiný než c. m. Jana Gajdy.
Nemá asi význam takto podrobně představovat jednotlivé ročníky a hosty. Je třeba spíše říci, že v letech 2009-2011 jsem měl ze zdravotních důvodů přestávku, byl nasazen jiný pořad a já jsem se vrátil do „klubu“ v roce 2012. Klub tedy pokračoval, ale v pozměněné koncepci. Předešlé ročníky byly hodně věnované odborné literatuře a já jsem chtěl dostat v ukázkách do Strážnice „regionální klasiku“, která ovšem vychází jen sporadicky. Tak vznikl název Slovácká čítanka. Přibral jsem do týmu etnografku Markétu Lukešovou, abych měl jejím prostřednictvím přímý „přístup“ na zámek, do jejich knižních fondů, ale také z produkčního hlediska, a dále herce Slováckého divadla a svého kamaráda Vladimíra Doskočila, který čte nebo recituje ukázky. Folklorní vystoupení, která jsou doplňkem programu, jsou vybírány vždy ve vztahu k literatuře nebo autorovi. Tak když jsme představovali tvorbu spisovatele Františka Horenského z Boršic, zinscenovala jednu jeho povídku boršická Pentla, když jsme hovořili o díle Františka Zýbala, vystoupil vnorovský soubor Spinek.
Z hostů a autorů, kteří prošli klubem, bych mohl jmenovat Jaromíra Nečase, vzpomínal na J. Juráška, spisovatele Mudr. Jana Pavlíka a Josefa Holcmana, kteří představovali své knihy, etnografku Alexandru Navrátilovou, manželé Smutné se sborníkem písní emigrantů žijících v USA, Františka Synka, editora publikace o J. Juráškovi, publicistu Jiřího Severina, autora půvabné knížky o lidových muzikantech „Hráli jsme jak andělé“. Z účinkujících bych připomněl Čečeru ze St. Hrozenkova, malý mužský sbor z Kobylí, cimbálovou muziku Miroslava Minkse z Velké, dětskou cimbálovou muziku z Kunovic, cimbalistku Zuzanu Lapčíkovou, Štrajchkapelu ze Zlína atd.
Co se mi zatím nepodařilo? Získat sponzora, abychom ke každému pořadu mohli vydat brožurku složenou z textů autorů, z nichž by se postupně dávala dohromady opravdová Slovácká čítanka. Ale třeba se někdy najde.
Jiří Jilík, Uherské Hradiště 25. května 2015
