Sobota, 27. 6., 13.00 – 14.00, skanzen-stodola B 11
Autorka, režie: Romana Habartová
Gastronomická spolupráce: Eva Migálová, Božena Stašková, Zdeňka Schneiderová
Pokud příliš nepřemýšlíme nad možnostmi při přípravě jídel v minulosti, může nás to vést k mýlce, že si s tím naši předkové nedělali velkou hlavu a hospodyňky použily bezmyšlenkovitě takovou surovinu, kterou měly zrovna po ruce. Opak je však pravdou. Složení jídelníčku a způsob stolování představovaly jakýsi rituál, měly pevně daný řád, který však někdy na přelomu 19. a 20. století začal postupně ztrácet na své závažnosti. Stanovený harmonogram mělo také stravování během dne. Hospodyně pokrmy připravovaly a poté všichni usedali k jídlu v přesně stanovenou dobu, kterou rámovala nutnost prací v domácnosti, v hospodářství, na poli… Nepsaným pravidlem se řídil také týdenní jídelníček – po bohaté neděli přicházelo chudší pondělí, kdy se dojídaly obvykle zbytky z neděle, a pokud nic nezbylo, pak nebylo zapotřebí moc vařit. Všichni byli dostatečně sytí z předchozího dne. Proto byla v úterý a ve čtvrtek strava o něco vydatnější, středy a pátky byly dny se stravou velmi skromnou, postní. V sobotu se obvykle pekl chléb a příprava se soustředila na sváteční jídlo pro neděli.
Svůj řád měl rovněž roční jídelníček svázaný s hospodářským rokem. Vycházelo se ze zásob v komoře či ve spíži a tyto zásoby souvisely s ročním obdobím. Nejštědřejší bylo podzimní období sklizně, dostatek zásob bylo i v zimě, kde navíc nabídku jídla rozšířily zabíjačky. Nedostatek potravy byl znát na konci jara a nová čerstvá úroda provázela mladé léto.
Obohacení jídelníčku se specifickými svátečními a obřadními pokrmy souviselo s řadou církevních svátků a výročních obyčejů, speciálně pak s rodinnými příležitostmi, jako byly např. křtiny či svatby. Lidé žili v pokoře k jídlu, které nebylo samozřejmostí, v úctě k chlebu, ke stolu i k pořádku při jídle. Vždyť strava patřila vedle bydlení a oděvu k nejdůležitějším prostředkům potřebným k zajištění lidské existence.
Dnes si znovu uvědomujeme, že tradiční strava a kuchařské umění našich babiček není jakýmsi přežitkem či nostalgickou vzpomínkou na časy dávno minulé, ale díky odbornému studiu a dokumentaci v terénu se znovu stává živou součástí našeho svátečního i každodenního života s upozorněním na to, o co jsme naše stravování a chutě tolik šidili.
Účinkující:
Vlasta Grycová,
CM Vlasty Grycové a Netáta
Foto: www.cmvlastygrycove.cz