Úvodní stránka

22. – 25. 6. 2017

Po sedmdesáté druhé a přesto poprvé

Bývá zvykem, že v psaní úvodního sloupku programového sborníku mezinárodního folklorního festivalu Strážnice se pravidelně střídají předseda programové rady festivalu, předseda senátu festivalu a ředitel Národního ústavu lidové kultury. V předchozích letech jsme si tak s dr. Pavlištíkem poeticky připomenuli, že čas sice neúprosně ubíhá jako tok velké řeky do nenávratna, ale i tak se v jeho zákrutech postupně ukládá vše co po cestě vzal, vzpomínky, příběhy a písně, které je vyprávějí. V letošním roce připadla povinnost napsat toto zamyšlení na mne, a to ze zcela prozaické příčiny, protože jsem se v závěru roku stal novým ředitele Národního ústavu lidové kultury.

Název tohoto sloupku jsem tak zvolil zcela po právu, protože i když je to již sedmdesátý druhý ročník festivalu, pro mne bude letos vše vlastně poprvé. Tedy ne, že bych na festivalu ještě nikdy nebyl, to v žádném případě. Zaměstnancem ústavu jsem se stal již před patnácti lety, a to v roce 2002, kdy mě tehdejší ředitel dr. Jan Krist přijal na post odborného pracovníka. V následujícím roce jsem se stal vedoucím Oddělení hmotného kulturního dědictví a kromě administrace titulu Nositel tradice  lidových řemesel, vědecké práce, sbírkové činnosti a péče o areál strážnického skanzenu, jsem se podílel též na přípravě specializovaných programů pro jeho návštěvníky. Odtud se také odvíjelo mé zapojení do složitého a mnohotvarého organismu folklorního festivalu. Dny jsem trávil v prosluněném skanzenu, noci v pulzujícím, nad ránem až magicky ztichlém parku. Až do minulého roku jsem autorsky zajišťoval přehlídku tradičních řemesel, na níž se v průběhu let představilo několik desítek výrobců oceněných titulem Nositel tradice lidových řemesel. Souběžně s tím jsem připravoval několik ročníků pořadu Museum Vivum, jehož cílem bylo oživení vzdálenějších částí skanzenu a představení jednotlivých subregionů Slovácka.

Počínaje Horňáckem, přes Kyjovsko, Uhreskohradišťsko, Moravské Kopanice až po Luhačovické Zálesí, se měli návštěvníci možnost seznámit se nejen se známými folklorními soubory, ale též pěveckými sbory, výrobci, kuchařkami a vůbec zajímavými lidmi z těchto regionů. Výrazné zvykoslovné situace, které jsme v rámci těchto pořadů ztvárnili, za všechny jmenujme Dožínky z Vacenovic a Kopaničářskou svatbu s Vyškovce, patří dle jejich diváků mezi velmi zdařilé a ve zmíněných lokalitách doposud vzpomínané.

Letos bude poprvé vše jinak, namísto přátelského klábosení nad sklenkou vína se zkušených skanzenovými harcovníky, nastanou oficiální projevy a povinnosti. Líný letní čas nahradí přesný časový harmonogram pořadů a zkoušek. Nu což „dal ses na vojnu, tak musíš bojovat“ i toto patří k plynutí času a čas od času je třeba pustit se z klidné zátočiny na silný proud, abychom to co se nasbíralo a usadilo, opět rozvířili a posunuli zas o kus dál k cíli.

Vážení a milí, dlouholetí i zcela noví návštěvníci Strážnice! Nechte se jako já unést atmosférou našeho festivalu a čerpejte z toho, co dosud neodnesl čas.

 

PhDr. Martin Šimša, Ph.D.
ředitel NÚLK