pátek 23. června 2017, 22.30—24.00, amfiteátr Bludník
K NEDOŽITÝM 95. LETŮM PRIMÁŠSKÝCH A LIDSKÝCH OSOBNOSTÍ VÍTĚZSLAVA VOLAVÉHO, JIŘÍHO PETRŮ A JAROSLAVA V. STAŇKA
Autor a režie: David Pavlíček
Spoluautoři: Vítězslav Pálenský, Magdalena Múčková, Jiří Petrů, Petr Gablas, Stanislav Gabriel
Odborná spolupráce: Tatiana Pálenská-Volavá, Ladislav Šimeček, Radka Baboráková-Staňková
Konference: Martin Rezek
Byli jen tři, a přesto měnili historii. Jejich mečem byl smyčec, štítem talent, pokora a úcta. Muzikantští mušketýři, primáši z Dolňácka, kteří se bez pomoci kordu, pouhým smyčcem, zapsali do srdcí nás všech. V pořadu se představí nejen jejich přímí pokrevní pokračovatelé, ale také výběr (či lépe řečeno zlomek) muzik, zpěváků a tanečníků, kteří kráčejí v jejich stopách jako mušketýrská armáda. Pojďte si s námi společně zavzpomínat a malinko převyprávět historii.
Vítězslav Volavý (10. 3. 1922 – 11. 4. 1983), strážnický primáš původem z Vysočiny, žije v povědomí lidí, kteří se s ním nebo s jeho muzikou někdy setkali, pod důvěrnějším jménem Slávek Volavý. Když mu bylo šest let, odstěhovala se rodina z Meziboří do Židlochovic. Tam se mu dostalo prvního hudebního vzdělání. Po příchodu do Strážnice, kam byl jeho otec služebně přeložen, byl tímto „selským městem“ okouzlen. Strážnice si ho podmanila bílými domky s tmavomodrou obrovnávkou, atmosférou všedních i svátečních dní, hudbou, tancem, písňovým materiálem. Zde pozoroval svatební průvody s muzikou, odvody na vojnu, lidové zábavy a pod vlivem skvělých místních učitelů z něj rostl ambiciózní houslista, který se čím dál víc zapojoval do hudebního života školy i města. Jeho studium houslové hry na brněnské konzervatoři přerušila válka – a po jejím skončení nebylo návratu. Vystudoval češtinu a ruštinu (zároveň absolvoval i přednášky na hudební vědě a národopisu) a stal se středoškolským profesorem. V roce 1953 získal doktorát na poli etnografie a od roku 1956 stál včele instituce, jejímž přímým následníkem je dnešní Národní ústav lidové kultury. Shromáždil kolem sebe muzikanty z města i okolí, se kterými léta tvořili větší či menší hudební formace, až do ustálení CM Slávka Volavého v roce 1983. Byl také uměleckým vedoucím souboru Danaj a úzce spolupracoval s BROLNem. S lidovou písničkou procestoval a poznal kus světa, odevšad se ale rád vracel domů do Strážnice. Města, které ho oslovilo, kde prožil celý svůj profesní život a kterému zůstal věrný až do posledních tónů svých houslí.
Jiří Petrů (21. 1. 1922 – 6. 12. 1984), rázovitý primáš, zpěvák, sběratel lidových písní, který sice nepocházel z Kyjova, významnou měrou se však zasloužil o obnovení hudební i taneční tradice Kyjovska. Pod jeho silným vlivem se formoval způsob hraní, který je dnes pro tento region typický. Na rozdíl V. Volavého a J. V. Staňka neměl J. Petrů formální muzikantské a etnografické vzdělání – celý život pracoval jako dělník v Kyjovských šroubárnách a zemědělských družstvech – a lišil se od nich i svým naturelem. Trefné srovnání všech tří slavných slováckých primášů pronesl kdysi redaktor brněnského rozhlasu Jaromír Nečas: „Jura Petrů byl jiný, ale jim rovný.“ Muzikantsky se J. Petrů utvářel v zázemí rodiny, která se často stěhovala, a právě díky tomu se tento muzikant dostal do kontaktu s hudební tradicí nejrůznějších moravských a slovenských regionů. Systematicky se lidové hudbě věnoval ve slováckých krúžcích ve Bzenci, ve Starém Městě a v Brně. Zde se osudově seznámil s kyjovskými vysokoškoláky a při svém působení v brněnském Frolkově souboru také se svými velkým vzorem Antošem Frolkou (1910–1986). Studenti z Kyjova si mladého Juru přitáhli v roce 1947 do Kyjova, kde vznikla CM Jury Petrů, která hraje až do dnešních dnů. Slavný kyjovský primáš se celý svůj muzikantský život snažil o zviditelnění lidové písně a její vrácení do života. Písně zaznamenával i upravoval, zachránil velké množství místních nápěvů a významnou měrou se také zasloužil o citlivou rekonstrukci hudebního doprovodu kyjovského tance skočná. Písničky se snažil šířit také jako vedoucí mužských sborů. Jeho styl hraní a zpěvu byl ryzí a nezkrotný. Jak říkal jeho kamarád Karel Bimka: „Ořeme rovnú brázdu.“ Jinak řečeno, oč prostší byl muzikantský projev tohoto primáše, o to radostnější, pramenící z podstaty.
Jaroslav Václav Staněk (20. 4. 1922 – 28. 2. 1978), jedna ze zakladatelských osobností souboru Hradišťan, primáš cimbálové muziky i umělecký vedoucí souboru, choreograf, malíř, grafik, scénograf Slováckého divadla, zakladatel Hradišťánku, novátor a člověk s obrovským srdcem, je v regionu i široko za jeho hranicemi dodnes výrazným pojmem. Do svého poměrně krátkého života dokázal vměstnat neuvěřitelné množství práce, jako by podvědomě tušil, že mu nebude dopřáno dožít v plné tvůrčí aktivitě. Díky nevšednímu vrozenému talentu brzy zvládl základy houslové techniky a jako čtrnáctiletý začal hrát v kapele uherskohradišťského Slováckého krúžku. Tam také začala jeho cesta za lidovou písní, tancem a muzikou i za výtvarným projevem. Když dal J. V. Staněk v roce 1950 podnět ke vzniku Hradišťanu, netušil, jak moc ovlivní rozvoj souborového hnutí nejen na svém rodném Slovácku. Jeho novátorský přístup ke scénickému zpracování folkloru vycházel jednak z důkladné znalosti lidové kultury získané sběrem materiálu v terénu, jednak z vlastní tvůrčí invence. Jako primáš hrál proti všem pravidlům houslové hry. Smyčec nakloněný opačně, na vnitřní stranu žíní, krk houslí držený ležérně mezi palcem a ukazováčkem, dlaň opřenou o housle v naprostém rozporu s tím, co se označuje jako normální. V prstokladu měl rovněž svůj „staňkovský“ systém – přesto jeho housle zpívaly. A nezaměnitelné vibrato… někdy smutné, jindy veselé, lyrické, expresivní. Nebyl ale jen muzikant – zasloužil se např. také o vznik Dolňáckých slavností v Hluku, připravoval programy i scénografické návrhy pro Strážnické slavnosti. Výčet Staňkových úspěchů na poli hudebním, choreografickém i výtvarném by byl hodně dlouhý. Jaryn a tata, jak mu říkali jeho nejbližší a přátelé, o slavobrány ale nestál. Byl šťastný, když svou hrou, štětcem i nápady mohl rozdávat radost. Zůstalo za ním dílo, které stále úročí čas pro příští generace.
Účinkují:
CM Danaj, Strážnice, primáš Jan Gajda
CM Strážničan, Strážnice, primáš Vítězslav Pálenský
Veronika Malatincová
Silvián Motičák – verbíř
Generační taneční páry FS Danaj
CM Jury Petrů z Kyjova, primáš Petr Petrů
Rodinné trio Petrů
Bohdana Menšíková a Jana Neničková
Mužský sbor Kyjov
Ženský sbor Zpěvulenky z Čeložnic
Taneční páry z Kyjova
CM Stanislava Gabriela, Babice, primáš Stanislav Gabriel ml.
CM Harafica, Uherské Hradiště, primáš Martin Melichárek
Stanislav Gabriel st.
Ženský sbor Rezeda, Uherské Hradiště
Tanečníci a zpěváci Hradišťanu dřívějších dob
Přidejte se k nám na facebooku: Tři mušketýři
