pátek 23. června 2017, 22.30—24.00, amfiteátr Zahrada
autor a konference: Pavel Popelka
Láska, nejušlechtilejší lidský cit, pronikla i do písní. Co na milostných písních udivuje nejvíc, je jejich poetika. Odkud se vzaly ty nádherné básnické obrazy u lidí, kteří mnohdy neuměli číst ani psát, navíc když oficiální morálka, a to světská i náboženská, byla k projevům fyzické lásky v lidském životě v zásadní opozici? A k tomu ještě vládl i patriarchální dualismus morálky, na milostný život děvčat bylo nazíráno přísněji než na milostný život chlapců.
Láska nebyla citem určeným na odiv veřejnosti, láska je projev intimní, se kterým si člověk vyprávěl ve svém nitru, a proto jsou milostné písně často jenom reflexivní lyrikou, vyzpívaným pocitem. Z touhy po milém bolí srdce a padají slzy těžké, až vyhlubují mramor.
Podobně, jako je tomu v životě, i v lidových písních bývá věrným průvodcem lásky bolest – to když milý či milá zradí svého druha. Hodně písní je o ztraceném vínku, symbolu panenství, mnohé milostné písně jsou vlastně pláče „prespanek“, jak se kdysi říkalo dívkám, které jejich partneři svedli a opustili a ony se pak staly svobodnými matkami s osudem plným ústrků a ponížení.
Ale láska je silnější než strach z budoucnosti. Láska je víra v milého či milou a touha nehledící na oběti a v písničkách je něžně ukrytá do metafor. Milá si přeje být jahodou, která voní po dolině, panenská poctivost je zelený vínek, nešťastná láska je strom, který se ve větru bije o jiný, pták, který nepokojně poletuje, nestálá voda mezi břehy, samota je hruška v poli. A prostředí lásky má též mnoho uhrančivých podob. Je to stín stromu, pod kterým milá s milým ulehli ke spánku, háj, u kterého děvče pase pávy, studánka, kde milý napájí koníčka, večer znějící zpěvem milého či milé, tichý potůček za měsíční noci, studená rosa padající do loučení, temná noc, kdy krev bije do spánků a milá čeká na milého s vědomím, že přestojí i hanbu, protože láska je vždy něco víc než hřích – pokud vůbec hříchem je. Víme už, že lidský život má svá omezení v našem fyzickém bytí i rozumovém poznání, ale láska je něco, co umí tyto hranice překračovat, láska je jeden z největších božích darů, které může člověk dostat.
V žánru lidových písní mají písně o lásce nejčetnější zastoupení. Jejich obsahová pestrost a příležitosti, při kterých se zpívaly, vynikne rozdělením do tematických bloků: láska jako touha i bolest, ztráta vínku, rozchody, pláče prespanek, humor a erotika, láska v tanci, vztahy v manželství, nevěra, láska mateřská. K daným tematickým blokům zazní jak písně lyrické, tak balady. Ačkoliv půjde především o tradiční podobu písní, prostor dostane i osobitý způsob jejich interpretace. Materiálově pořad čerpá především z písňového materiálu z moravsko-slovenského pomezí, z oblasti Bílých Karpat a Valašska.
Účinkují:
Gabriela Vermelho,Praha
Ludmila Vašková, Rožnov pod Radhoštěm
Vladislava Hrubešová
Jan a Jana Karáskovi, Lipov
Martin Prachař, Velká nad Veličkou
Veronika Malatincová, Podktiváň, SR
Vlasta Grycová, Strání
CM Vlasty Grycové, Strání
HCM Petra Galečky, Lipov
Sboreček žen z Lipova
Ženský sbor Netáta, Strání
Foto: www.mestohudby.cz, Musica Pura, Indies Scope, www.gabrielavermelho.cz
Přidejte se na facebooku: O lásce všelijak písní I.
