čtvrtek 22. června 2017, 19.30—22.30, Ostrůvek
autorka: M. Knitlová
Zábavný večer pro děti
Součástí zábavného večera určeného dětem bude vedle nejrůznějších her a seznamovacích soutěží rovněž výuka moderních tanců, karaoke a dětská diskotéka.
pátek 23. června 2017, 9.00—13.00, louky u Platanové aleje
autorky: M. Knitlová, M. Flašarová
Na lukách u Platanové aleje vyrostou tvůrčí dílny, v nichž si děti budou moci vyzkoušet svou zručnost a vyrobit něco na památku pro sebe či své rodiče. Dílny budou rozděleny na oddělení přírodních věd, sportu a turistiky a na oddělení společenských věd a estetiky. Budou doplněny různými hrami a soutěžemi.
Přidejte se k nám na facebooku: Časem zpátky do pohádky
pátek 23. června 2017, 17.00—18.30, skanzen-amfiteátr
autorky: Alena Schauerová, Magdalena Maňáková
Až já budu velká, bude ze mě selka.
Projekt Tady jsme doma – regionální folklor do škol, který se každý rok prezentuje v rámci MFF Strážnice samostatným dětským pořadem, pomáhá zprostředkovat školním dětem kulturní dědictví jejich regionu. Zadané téma, v každém školním roce jiné, pomáhá učitelkám a učitelům zvolit vhodné zaměření výuky tak, aby dětem vždy přiblížili práci předků i folklorní projevy s ní spojené z jiného zorného úhlu. Letošní téma „Na tom našem dvoře“ umožnilo učitelům, a jejich prostřednictvím i dětem, poznat koloběh práce hospodyně, neboť dvůr a vše kolem něj, byl její doménou.
Bohaté zpravodajství ze škol, které se na projektu podílejí, ukázalo, jak velice právě toto téma děti zaujalo. Děti si s radostí zahrály na vše, co se práce hospodyně týkalo. Tak se učily, poznávaly, ale současně si hrály a samozřejmě zpívaly i tancovaly. Jejich fantazie nepostrádala úvahu, co by bylo, kdyby hospodyní, která vládne dvoru, kuchyni, čeledi i dětem, skutečně byly.
A tak úvahy i prožitky současných dětí o práci hospodyně byly inspirací pro náš letošní pořad. Proto téma Až já budu velká, bude ze mě selka. A vše je samozřejmě jen jako…
Účinkují:
DFS Děcka z Kunovic, Kunovice, ved. Tereza Habartová
DFS Jatelinka, Moravská Nová Ves, ved. Vladislava Časná, Pavel Časný, Jana Zoganová
DFS Lúčánek, Louka, ved. Jana Evjáková
DFS Žižkovjánek, Moravský Žižkov, ved. Jaroslav Švach
ZŠ a MŠ Doubravník, ředitelka Eva Hartlová
foto: archiv NULK, Lucie Michalčíková
Přidejte se k nám na facebooku: Tady jsme doma. Až já budu velká, bude ze mě selka.
pátek 23. června 2017, 17.00—19.00, skanzen-areál
neděle 25. června 2017, 13.30—15.30, skanzen-areál
autoři: František Hrňa, Miloslav Hrdý
Víno jako zpěv lahodné.
Patronem tohoto pořadu budiž navždy ustanoven Jaromír Nečas (1922–2015)
Tradiční pořad ve skanzenu s obvyklým programem a dobrým vínem. Letos nebude chybět zvedání vinařské vlasky, pozdrav Jarynovi Nečasovi, danaje, vojanské pásmo, ukázky účinkujících souborů, muzik a sborů, tancování a zpěv a policajtské svolávání.
Součástí programu bude seminář na téma „Falešná vína“ v Blatnickém sklepě. S vinařem Františkem Hrňou diskutují Miloš Michlovský – přední český vinohradník, vinař a šlechtitel vína, Jan Stávek – vinař a redaktor časopisu Vinohrad, Ctibor Nitray – vinař a protestant.
Účinkující:
FS Dolina, Staré Město
FS Lipovjan, Lipov
FS Petrovjan, Petrov
Mužský sbor z Lipova
Mužský sbor ze Starého Města
Trio potulných muzikantů
Ženský sbor Rezeda a hudecká muzika PAKL, Uherské Hradiště
Poznámka 1: Všechny dobré aktivity z minulých deseti let ponecháváme zapojeny (např. úschovna dětí, zpěvný stánek, lože poslední pomoci), přežité jsme už odložili!
Poznámka 2: Přátelé, mějte vždy po ruce skleničku, jinak se moc nenapijete! Skvostná vína nelijeme do ušmudlaných šálků!
Poznámka 3: Nemusíte už nikam chodit, prožijte festival ve skanzenu!
Poznámka 4: Vhodná píseň pro tento druh pořadu je například toto:
Vitaj, Petře z Říma,
dones flašu vína,
abysme sa napili,
Pana Boha chválili
a veselí byli.
Svatý Petr hřímá,
nese flašu vína,
abysme sa napili,
Pána Boha chválili,
tú flašu rozbili.
Přidejte se k nám na facebooku: Nebojte sa, chlapci, ej, že nebude vína
pátek 23. června 2017, 20.30—21.00, amfiteátr Bludník
autor a režie: Petr Ryšavý
konference: David Pavlíček
Strážnické slavnosti mají privilegium hned několika zahájení. To první se koná v pět odpoledne ve skanzenu „policejním“ svoláváním a vztyčením vinařské vlajky, další probíhá o dvě hodiny později před bustou slavného strážnického primáše a zároveň dlouholetého ředitele bývalého Ústavu lidového umění (dnes NÚLK) Vítězslava Volavého. My Vás zveme na oficiální slavnostní zahájení mezinárodního folklorního festivalu. V půl deváté večer se zaplněným Bludníkem rozezní úvodní fanfára a česká hymna v podání účinkujících i návštěvníků. Festival zahájí prezident festivalu a ředitel Národního ústavu lidové kultury Martin Šimša. Přivítá významné hosty a představí zahraniční soubory. V rámci zahajovacího ceremoniálu bude rovněž předán diplom spojený se zápisem jednoho ze statků nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO. O taneční čísla se jako každoročně postarají zkušení členové strážnických folklorních souborů. Součástí slavnostního úvodu je pak již tradičně Předání Ceny Ministerstva kultury za rozvoj tradiční lidové kultury a folkloru za rok 2016 z rukou zástupce zmíněného úřadu.
Účinkují:
CM Danaj, Strážnice
DFS Danájek, Strážnice
DFS Demižónek, Strážnice
FS Danaj, Strážnice
FS Demižón, Strážnice
FS Žerotín, Strážnice
foto: archiv NÚLK, profilový obrázek: amphoto.cz
Přidejte se k nám na facebooku: Slavnostní zahájení MFF
pátek 23. června 2017, 21.00—22.30, amfiteátr Bludník
sobota 24. června 2017, 22.30—24.00, amfiteátr Zámek
neděle 25. června, 14.00—15.00, amfiteátr Bludník
autor: Zdeněk Vejvoda
pátek 23. 6. (amfiteátr Bludník): Mezinárodní dudácké kontrasty (průvodní slovo Michaela Vondráčková a Zdeněk Vejvoda)
sobota 24. 6. (amfiteátr Zámek): Letem světem s čertovským měchem (průvodní slovo Michaela Vondráčková a Josef Kuneš)
neděle 25. 6. (amfiteátr Bludník): Mezinárodní dudácké kontrasty (repríza, průvodní slovo Michaela Vondráčková)
Dudy v rozmanitosti stavby, zvuku i regionálních hudebních tradic jsou po staletí nástrojem králů, žebráků i šašků, předmětem vášnivého obdivu i vědeckých výzkumů. Však je bezpečně doloženo, že svým zvukem provázejí všední a zejména sváteční okamžiky lidstva již více než 5 000 let! Dudácká hra tak spojuje moderního člověka se starobylou kulturou budovanou v souladu s přírodou a jejími cykly. Na procházku dudáckou hudební a taneční tradicí různých evropských regionů zve letošní pořad zahraničních souborů, který nabízí řadu inspirativních mezikulturních setkání i dudáckých kontrastů.
Účinkující:
dudácké kapely:
Robson´s Choice (Northumberland, Velká Británie),
Hrvatski gajdašski orkestar (muzikanti z celého Chorvatska),
Unisonus (Salzburg, Rakousko);
taneční soubory s dudáckou hudbou:
Aegean Folk (Antalya, Turecko),
Ponitran (Nitra, Slovensko),
Zdravche – Venche (Velingrad, Bulharsko),
Rapsodia Valceana a
Ansambul Floricica din Costesti (Costešti, Rumunsko);
zvláštní hosté:
v sobotu: skupina ghanských tanečníků a bubeníků;
v neděli: Bohemian Pipe Band - Tradiční skotská dudácká hudba (Česká republika).
Přidejte se k nám na facebooku: Mezinárodní dudácké kontrasty a Letem světem s čertovským měchem
pátek 23. června 2017, 19.00—19.30, prostor před zámkem
Přijměte srdečné pozvání na setkání u busty Slávka Volavého v pátek 23. 6. v 19.00 hod., které pro Vás připravil autorský kolektiv Karel Pavlištík, Petr Horehleď a Vítězslav Pálenský. Při tomto setkání s příjemnou rodinnou atmosférou je každoročně vzdána pocta zakladateli festivalu, dlouholetému řediteli Ústavu lidového umění a významnému strážnickému primáši Vítězslavu Volavému.
Přidejte se k nám na facebooku: Zahájení u busty Slávka Volavého
pátek 23. června 2017, 19.00—02.30, zámecký park
sobota 24. června 2017, 12.00—03.00, zámecký park
neděle 25. června 2017, 10.00—17.00, zámecký park
autoři: Petr Horehleď, Vojtěch Ducháček
Stejně jako v každém roce jsme pro všechny milovníky folkloru připravili i letos harmonogram vystoupení cimbálových muzik a dechových hudeb, se kterými se můžete setkat na obvyklých scénách v zámeckém parku – Pod Šancama, U Hájenky, U amfiteátru Zámek a Na Ostrůvku. Popravdě řečeno, zde mají diváci k lidové a zlidovělé písni nejblíže a často dochází k proměně, kdy se z návštěvníka festivalu stává účinkující, ať už si to rozdá s „konkurenty“ ve zpěvu, nebo využije hudebního doprovodu k tanci. Tady folklor prostě žije, tady se zpívá, tancuje a pije…
Pátek 23. 6.2017
19.30 – 01.30 hod. Pod Šancama
HCM Martina Hrbáče, Veselí nad Moravou
19.00 – 01.00 hod. U Hájenky
CM Pentla, Boršice
19.00 – 02.30 hod. U amfiteátru Zámek
DH Skoroňáci, Skoronice
20.00 – 02.00 hod. Na Ostrůvku
DH Šarovec, Hluk
Sobota 24. 6.2017
12.00 – 17.00 hod. Pod Šancama
CM Stanislava Gabriela, Babice
12.00 – 17.00 hod. U Hájenky
CM Friš, Ostrava
12.00 – 17.00 hod. U amfiteátru Zámek
CM Friška, Kyjov
12.00 – 18.30 hod. Ostrůvek
DH Vlčnovjané, Vlčnov
17.00 – 22.00 hod. Pod Šancama
CM Michala Miltáka, Strážnice
17.00 – 22.00 hod. U Hájenky
CM Dolina, Staré Město
17.00 – 22.00 hod. U amfiteátru Zámek
CM Grajcar, Dolní Bojanovice
19.00 – 03.00 hod. Na Ostrůvku
DH Svárovanka, Strážnice
22.00 – 03.00 hod. Pod Šancama
CM Burčáci, Míkovice
22.00 – 03.00 hod. U Hájenky
CM Strážničan, Strážnice
22.00 – 03.00 hod. U amfiteátru Zámek
HCM Petra Galečky, Lipov
Neděle 25. 6. 2017
10.00 – 17.00 hod. Pod Šancama
CM Pavla Múčky, Strážnice
10.00 – 13.30hod. Na Ostrůvku
DH Svatobořáci, Svatobořice-Mistřín
12.00 – 17.00 hod. U Hájenky
HCM Petra Mičky, Velká nad Veličkou
Přijměte také srdečné pozvání na setkání u busty Slávka Volavého v pátek 23. 6. v 19.00 hod., které pro Vás připravil autorský kolektiv Karel Pavlištík, Petr Horehleď a Vítězslav Pálenský. Při tomto setkání s příjemnou rodinnou atmosférou je každoročně vzdána pocta zakladateli festivalu, dlouholetému řediteli Ústavu lidového umění a významnému strážnickému primáši Vítězslavu Volavému.
pátek 23. června 2017, 22.30—24.00, amfiteátr Bludník
K NEDOŽITÝM 95. LETŮM PRIMÁŠSKÝCH A LIDSKÝCH OSOBNOSTÍ VÍTĚZSLAVA VOLAVÉHO, JIŘÍHO PETRŮ A JAROSLAVA V. STAŇKA
Autor a režie: David Pavlíček
Spoluautoři: Vítězslav Pálenský, Magdalena Múčková, Jiří Petrů, Petr Gablas, Stanislav Gabriel
Odborná spolupráce: Tatiana Pálenská-Volavá, Ladislav Šimeček, Radka Baboráková-Staňková
Konference: Martin Rezek
Byli jen tři, a přesto měnili historii. Jejich mečem byl smyčec, štítem talent, pokora a úcta. Muzikantští mušketýři, primáši z Dolňácka, kteří se bez pomoci kordu, pouhým smyčcem, zapsali do srdcí nás všech. V pořadu se představí nejen jejich přímí pokrevní pokračovatelé, ale také výběr (či lépe řečeno zlomek) muzik, zpěváků a tanečníků, kteří kráčejí v jejich stopách jako mušketýrská armáda. Pojďte si s námi společně zavzpomínat a malinko převyprávět historii.
Vítězslav Volavý (10. 3. 1922 – 11. 4. 1983), strážnický primáš původem z Vysočiny, žije v povědomí lidí, kteří se s ním nebo s jeho muzikou někdy setkali, pod důvěrnějším jménem Slávek Volavý. Když mu bylo šest let, odstěhovala se rodina z Meziboří do Židlochovic. Tam se mu dostalo prvního hudebního vzdělání. Po příchodu do Strážnice, kam byl jeho otec služebně přeložen, byl tímto „selským městem“ okouzlen. Strážnice si ho podmanila bílými domky s tmavomodrou obrovnávkou, atmosférou všedních i svátečních dní, hudbou, tancem, písňovým materiálem. Zde pozoroval svatební průvody s muzikou, odvody na vojnu, lidové zábavy a pod vlivem skvělých místních učitelů z něj rostl ambiciózní houslista, který se čím dál víc zapojoval do hudebního života školy i města. Jeho studium houslové hry na brněnské konzervatoři přerušila válka – a po jejím skončení nebylo návratu. Vystudoval češtinu a ruštinu (zároveň absolvoval i přednášky na hudební vědě a národopisu) a stal se středoškolským profesorem. V roce 1953 získal doktorát na poli etnografie a od roku 1956 stál včele instituce, jejímž přímým následníkem je dnešní Národní ústav lidové kultury. Shromáždil kolem sebe muzikanty z města i okolí, se kterými léta tvořili větší či menší hudební formace, až do ustálení CM Slávka Volavého v roce 1983. Byl také uměleckým vedoucím souboru Danaj a úzce spolupracoval s BROLNem. S lidovou písničkou procestoval a poznal kus světa, odevšad se ale rád vracel domů do Strážnice. Města, které ho oslovilo, kde prožil celý svůj profesní život a kterému zůstal věrný až do posledních tónů svých houslí.
Jiří Petrů (21. 1. 1922 – 6. 12. 1984), rázovitý primáš, zpěvák, sběratel lidových písní, který sice nepocházel z Kyjova, významnou měrou se však zasloužil o obnovení hudební i taneční tradice Kyjovska. Pod jeho silným vlivem se formoval způsob hraní, který je dnes pro tento region typický. Na rozdíl V. Volavého a J. V. Staňka neměl J. Petrů formální muzikantské a etnografické vzdělání – celý život pracoval jako dělník v Kyjovských šroubárnách a zemědělských družstvech – a lišil se od nich i svým naturelem. Trefné srovnání všech tří slavných slováckých primášů pronesl kdysi redaktor brněnského rozhlasu Jaromír Nečas: „Jura Petrů byl jiný, ale jim rovný.“ Muzikantsky se J. Petrů utvářel v zázemí rodiny, která se často stěhovala, a právě díky tomu se tento muzikant dostal do kontaktu s hudební tradicí nejrůznějších moravských a slovenských regionů. Systematicky se lidové hudbě věnoval ve slováckých krúžcích ve Bzenci, ve Starém Městě a v Brně. Zde se osudově seznámil s kyjovskými vysokoškoláky a při svém působení v brněnském Frolkově souboru také se svými velkým vzorem Antošem Frolkou (1910–1986). Studenti z Kyjova si mladého Juru přitáhli v roce 1947 do Kyjova, kde vznikla CM Jury Petrů, která hraje až do dnešních dnů. Slavný kyjovský primáš se celý svůj muzikantský život snažil o zviditelnění lidové písně a její vrácení do života. Písně zaznamenával i upravoval, zachránil velké množství místních nápěvů a významnou měrou se také zasloužil o citlivou rekonstrukci hudebního doprovodu kyjovského tance skočná. Písničky se snažil šířit také jako vedoucí mužských sborů. Jeho styl hraní a zpěvu byl ryzí a nezkrotný. Jak říkal jeho kamarád Karel Bimka: „Ořeme rovnú brázdu.“ Jinak řečeno, oč prostší byl muzikantský projev tohoto primáše, o to radostnější, pramenící z podstaty.
Jaroslav Václav Staněk (20. 4. 1922 – 28. 2. 1978), jedna ze zakladatelských osobností souboru Hradišťan, primáš cimbálové muziky i umělecký vedoucí souboru, choreograf, malíř, grafik, scénograf Slováckého divadla, zakladatel Hradišťánku, novátor a člověk s obrovským srdcem, je v regionu i široko za jeho hranicemi dodnes výrazným pojmem. Do svého poměrně krátkého života dokázal vměstnat neuvěřitelné množství práce, jako by podvědomě tušil, že mu nebude dopřáno dožít v plné tvůrčí aktivitě. Díky nevšednímu vrozenému talentu brzy zvládl základy houslové techniky a jako čtrnáctiletý začal hrát v kapele uherskohradišťského Slováckého krúžku. Tam také začala jeho cesta za lidovou písní, tancem a muzikou i za výtvarným projevem. Když dal J. V. Staněk v roce 1950 podnět ke vzniku Hradišťanu, netušil, jak moc ovlivní rozvoj souborového hnutí nejen na svém rodném Slovácku. Jeho novátorský přístup ke scénickému zpracování folkloru vycházel jednak z důkladné znalosti lidové kultury získané sběrem materiálu v terénu, jednak z vlastní tvůrčí invence. Jako primáš hrál proti všem pravidlům houslové hry. Smyčec nakloněný opačně, na vnitřní stranu žíní, krk houslí držený ležérně mezi palcem a ukazováčkem, dlaň opřenou o housle v naprostém rozporu s tím, co se označuje jako normální. V prstokladu měl rovněž svůj „staňkovský“ systém – přesto jeho housle zpívaly. A nezaměnitelné vibrato… někdy smutné, jindy veselé, lyrické, expresivní. Nebyl ale jen muzikant – zasloužil se např. také o vznik Dolňáckých slavností v Hluku, připravoval programy i scénografické návrhy pro Strážnické slavnosti. Výčet Staňkových úspěchů na poli hudebním, choreografickém i výtvarném by byl hodně dlouhý. Jaryn a tata, jak mu říkali jeho nejbližší a přátelé, o slavobrány ale nestál. Byl šťastný, když svou hrou, štětcem i nápady mohl rozdávat radost. Zůstalo za ním dílo, které stále úročí čas pro příští generace.
Účinkují:
CM Danaj, Strážnice, primáš Jan Gajda
CM Strážničan, Strážnice, primáš Vítězslav Pálenský
Veronika Malatincová
Silvián Motičák – verbíř
Generační taneční páry FS Danaj
CM Jury Petrů z Kyjova, primáš Petr Petrů
Rodinné trio Petrů
Bohdana Menšíková a Jana Neničková
Mužský sbor Kyjov
Ženský sbor Zpěvulenky z Čeložnic
Taneční páry z Kyjova
CM Stanislava Gabriela, Babice, primáš Stanislav Gabriel ml.
CM Harafica, Uherské Hradiště, primáš Martin Melichárek
Stanislav Gabriel st.
Ženský sbor Rezeda, Uherské Hradiště
Tanečníci a zpěváci Hradišťanu dřívějších dob
Přidejte se k nám na facebooku: Tři mušketýři
pátek 23. června 2017, 22.30—24.00, amfiteátr Zahrada
autor a konference: Pavel Popelka
Láska, nejušlechtilejší lidský cit, pronikla i do písní. Co na milostných písních udivuje nejvíc, je jejich poetika. Odkud se vzaly ty nádherné básnické obrazy u lidí, kteří mnohdy neuměli číst ani psát, navíc když oficiální morálka, a to světská i náboženská, byla k projevům fyzické lásky v lidském životě v zásadní opozici? A k tomu ještě vládl i patriarchální dualismus morálky, na milostný život děvčat bylo nazíráno přísněji než na milostný život chlapců.
Láska nebyla citem určeným na odiv veřejnosti, láska je projev intimní, se kterým si člověk vyprávěl ve svém nitru, a proto jsou milostné písně často jenom reflexivní lyrikou, vyzpívaným pocitem. Z touhy po milém bolí srdce a padají slzy těžké, až vyhlubují mramor.
Podobně, jako je tomu v životě, i v lidových písních bývá věrným průvodcem lásky bolest – to když milý či milá zradí svého druha. Hodně písní je o ztraceném vínku, symbolu panenství, mnohé milostné písně jsou vlastně pláče „prespanek“, jak se kdysi říkalo dívkám, které jejich partneři svedli a opustili a ony se pak staly svobodnými matkami s osudem plným ústrků a ponížení.
Ale láska je silnější než strach z budoucnosti. Láska je víra v milého či milou a touha nehledící na oběti a v písničkách je něžně ukrytá do metafor. Milá si přeje být jahodou, která voní po dolině, panenská poctivost je zelený vínek, nešťastná láska je strom, který se ve větru bije o jiný, pták, který nepokojně poletuje, nestálá voda mezi břehy, samota je hruška v poli. A prostředí lásky má též mnoho uhrančivých podob. Je to stín stromu, pod kterým milá s milým ulehli ke spánku, háj, u kterého děvče pase pávy, studánka, kde milý napájí koníčka, večer znějící zpěvem milého či milé, tichý potůček za měsíční noci, studená rosa padající do loučení, temná noc, kdy krev bije do spánků a milá čeká na milého s vědomím, že přestojí i hanbu, protože láska je vždy něco víc než hřích – pokud vůbec hříchem je. Víme už, že lidský život má svá omezení v našem fyzickém bytí i rozumovém poznání, ale láska je něco, co umí tyto hranice překračovat, láska je jeden z největších božích darů, které může člověk dostat.
V žánru lidových písní mají písně o lásce nejčetnější zastoupení. Jejich obsahová pestrost a příležitosti, při kterých se zpívaly, vynikne rozdělením do tematických bloků: láska jako touha i bolest, ztráta vínku, rozchody, pláče prespanek, humor a erotika, láska v tanci, vztahy v manželství, nevěra, láska mateřská. K daným tematickým blokům zazní jak písně lyrické, tak balady. Ačkoliv půjde především o tradiční podobu písní, prostor dostane i osobitý způsob jejich interpretace. Materiálově pořad čerpá především z písňového materiálu z moravsko-slovenského pomezí, z oblasti Bílých Karpat a Valašska.
Účinkují:
Gabriela Vermelho,Praha
Ludmila Vašková, Rožnov pod Radhoštěm
Vladislava Hrubešová
Jan a Jana Karáskovi, Lipov
Martin Prachař, Velká nad Veličkou
Veronika Malatincová, Podktiváň, SR
Vlasta Grycová, Strání
CM Vlasty Grycové, Strání
HCM Petra Galečky, Lipov
Sboreček žen z Lipova
Ženský sbor Netáta, Strání
Foto: www.mestohudby.cz, Musica Pura, Indies Scope, www.gabrielavermelho.cz
Přidejte se na facebooku: O lásce všelijak písní I.
