Z PLZNĚ NA STRÁŽNICKÁ PÓDIA A ZPĚT
Autor, průvodní slovo: Michal Škopík
Krátké údobí uvolnění a entuziazmu po neblahé době nacistické okupace přineslo české kultuře v roce 1946 hned několik významných kulturních akcí celonárodního a posléze také mezinárodního rozsahu. Když otcové zakladatelé strážnických slavností v čele s Vladimírem Úlehlou koncipovali základní prvky dramaturgie nového svátku folkloru, nevybrali si Strážnici náhodou. Svou polohou uprostřed tehdejšího Československa nabízela ideální místo pro festival celostátního charakteru: od Aše až po Košice, nikoliv jen Slovácko a k němu přilehlé regiony.
Není tedy divu, že hned na prvním ročníku slavností v roce 1946 nechyběli interpreti ze západních Čech. Na dochovaném zvukovém záznamu tak nalezneme vedle jiných interpretů také Kajerovu dudáckou muziku z Postřekova. A nebylo to vystoupení poslední. Jiří Kajer se do Strážnice vrátil v roce 1949, tentokrát se známým zpěvákem starší generace Oldřichem Královcem. V roce 1948 nalezneme na zvukových snímcích Svačinovu dudáckou muziku z Domažlic či zpěváky Jaromíra Horáka a Manku Kunešovou. Po stopách těchto interpretů půjdeme tentokrát do fonotéky Českého rozhlasu v Plzni.
Český rozhlas v Plzni patří k těm rozhlasovým studiím, která systematicky v terénu monitorovala a nahrávala hudební folklor. Ten nejen vysílala, ale po vzoru Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů začala produkovat také jeho nahrávky v moderních aranžích a s profesionálními interprety. Vznik Plzeňského lidového souboru tak vedl k prohloubení a rozšíření zájmu o hudební folklor.
Nově vzniklé západočeské folklorní soubory i ty, které vznikly z původních vesnických skupin, se do Strážnice často vracely. Od druhé poloviny 60. let to byly opakovaně chodské soubory z Mrákova a Postřekova, Úsměv z Horní Břízy (založený Z. Bláhou), Konrádyho dudácká muzika a mnohé další. Chodský folklor byl významnou části repertoáru také velkých městských souborů (Mladina a Jiskra v Plzni).
Rozhlasový redaktor, dramaturg, člen programové rady Strážnice, hudebník a skladatel Zdeněk Bláha (* 1929) systematicky sledoval folklorní dění západních Čech a výběr z toho nejlepšího uchoval ve fonotéce plzeňského rozhlasu. Jeho dlouhá rozhlasová dráha (1955–1996) je úzce spojena s pořadem Hrají a zpívají Plzeňáci, který ovlivnil během čtyřicetiletého vysílání hned několik generací posluchačů včetně autora těchto řádků. Náš pořad nabídne vzpomínku na tuto éru, přičemž největší pozornost bude věnována právě zemitým a barvitým snímkům z Chodska.
Poslechový pořad Za hlasy a zvuky minulosti vznikl v rámci dlouhodobé spolupráce Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici a studií Českého rozhlasu v Plzni a Brně. Zvláštní poděkování patří již zmíněnému dlouholetému plzeňskému rozhlasovému redaktorovi Zdeňku Bláhovi, který byl nejen u většiny toho podstatného, co se odehrálo v západočeském folklorním hnutí, ale odstartoval také celý náš cyklus poslechových pořadů.
foto: archiv Národní ústav lidové kultury, Strážnice
