Autor, průvodní slovo: Michal Škopík
„Už je to málem 30 let. Já sám jsem všechny ty Strážnice prožil a mnohdy proverboval, a teď vás chci provést vším tím pěkným, co se tady z tradičního českého a slovenského muzikantství navršilo a co všechno Československý rozhlas zaznamenal. Z toho všeho vám přirozeně můžeme nabídnout jen drobty, ale zato ty nejvoňavější. A tož vraťme se – jsme v roce 1946. Zaposlouchejme se do cifer hrubovrbeckého primáše Jožky Kubíka a jeho kapely. To je náš nejstarší strážnický snímek. (Vítězslav Volavý, 1974)
Co si představíme, když se řekne živá píseň? Pro řadu z nás to bude jedinečná písňová monografie slováckého města Strážnice z pera Vladimíra Úlehly, jednoho z inspirátorů strážnického festivalu, osobnosti vskutku renesanční. Na dochované fotografii z průvodu prvních strážnických slavností v roce 1946 kráčí profesor Úlehla s výrazem navýsost spokojeným. Podařilo se něco dobrého, světlo světa spatřila další „živá píseň“: festival, který letos ožívá již po osmdesáté. V našem pořadu však bude řeč o „třetí“ živé písni, která se zrodila v první polovině 70. let minulého století, a o její rodině.
V roce 1975 vydal Supraphon komplet tří LP gramofonových desek pod názvem Živá píseň Strážnice, který připravil rozhlasový redaktor Jaromír Nečas. Šlo o výpravnou edici s rozsáhlým bookletem a v pozadí s nenápadnou, leč mimořádně precizní prací s rozsáhlým archivem rozhlasových zvukových snímků z festivalu. Tento významný počin se stal východiskem série zahrnující další dvě gramofonové desky a kompaktní disk. Do jeho rodiny můžeme směle počítat také zvukové nosiče, které vydal Národní ústav lidové kultury. Koneckonců ten poslední z roku 2015 mu vzdal poctu i svým názvem.
K letošnímu jubileu jsme se rozhodli nahlédnout do historie festivalu právě prostřednictvím zvukových nosičů a podhoubí, ze kterého vyrůstaly. Vzhledem k enormnímu rozsahu a časovému záběru nahrávek jde nutně o výběr. Drobty, ale ty nejvoňavější. Snad se nebudete zlobit, že budeme věnovat pozornost převážně zvukovým dokumentům starším a často zvukově méně dokonalým.
A kde začneme? V roce 1974 v brněnském studiu tehdejšího Československého rozhlasu, kde redaktor Jaromír Nečas společně s tehdejším ředitelem strážnického ústavu Vítězslavem Volavým připravovali sérii rozhlasových pořadů mapujících osmadvacet ročníků festivalu. Právě zde byly položeny pevné základy budoucích edičních projektů. V. Volavý se stal zasvěceným a zaníceným průvodcem tohoto cyklu. Osobní vzpomínky na první ročníky, napětí strážnických soutěží a jejich vítězové (zpravidla budoucí hvězdy folklorního nebe), atmosféra probdělých nocí a zpěv ptáků, který probouzí unavené ctitele lidové písně do jasného rána.
Jak je v našem programu dobrým zvykem, připomeneme nejenom lidovou hudbu a píseň, ale také hlasy významných osobností, které jsou spojené se Strážnicí a s jejím obrazem ve zvukových nosičích a rozhlasových pořadech. Nebudete ochuzeni o nejstarší snímek muziky Jožky Kubíka (z roku 1946), uslyšíte hlas Vladimíra Úlehly, primáše Samka Dudíka a jeho kapelu a řadu dalších. Zvláštní místo si pak zaslouží osobnost Jaromíra Gelnara (1931–1990), etnomuzikologa, rozhlasového redaktora a editora významných zvukových edicí.
Zaposlouchejme se spolu znovu do starých nahrávek, ze kterých před námi vystupují svědci minulosti a tvůrci neopakovatelného díla – této živé písně Strážnice, která ani po osmdesáti letech neztrácí nic ze své působivosti a kouzla.
