SLOVÁCKÁ ČÍTANKA ANEB VYBRÁNO ZE ZLATÉHO FONDU REGIONÁLNÍ LITERATURY
LEOŠ JANÁČEK: JEDNA PÍSEŇ USTÝLALA DRUHÉ…
Autor a režie: Jiří Jilík
Odborný poradce: Helena Beránková
Přednes textů: Vladimír Doskočil
Není dosti hlubokého žalu,
ani všední nálady,
ani bujaré veselosti,
aby nepřilehla k naší písni.
Leoš Janáček
Zatímco hudební tvorba Leoše Janáčka (1854–1928) je obecně známá, o tom, že byl tento hudební genius rovněž čilým publicistou, vědí dnes snad již jen muzikologové a etnologové. V 80. letech 19. století vydával v Brně Hudební listy, v nichž sledoval v glosách, kritikách i článcích koncertní a divadelní dění, především operní, ale psal i referáty o činohře. Významná je jeho esej o hudební stránce národních písní moravských, kterou předeslal úvodem k edici Národní písně moravské, v nově nasbírané (1899–1901), kterou redigoval spolu s Františkem Bartošem.
Nejen Janáčkovy odborné texty, ale i jeho fejetony plné básnických obrazů vycházely zejména v Lidových novinách. A právě z nich jsme vybrali ukázky do našeho pořadu. Janáček je napsal pod dojmem návštěvy moravsko-slovenského pomezí, konkrétně Březové a Strání, kam se vydal při svých cestách za lidovou písní. V Březové ho uhranuly svým originálním zpěvem místní zpěvačky, ve Strání ho zaujal mužský tanec podšable.
V našem pořadu zazní ukázky z fejetonů, v nichž Janáček líčí návštěvu obou zmíněných obcí, zazní také písně z této bělokarpatské oblasti a velcí i malí tanečníci ze Strání předvedou skladatelem tolik oblíbený tanec podšable.
Účinkují:
CM Strýci, Strání
Ženský sbor Netáta, Strání
velcí i malí tanečníci tance podšable, Strání
foto: Pavel Popelka