Folklorní škola

Pořad je zaměřen na charakteristiku díla choreografky Aleny Skálové vytvořeného pro Uměleckou skupinu Chorea Bohemica ve druhé polovině 20. století, se zřetelem na specifické podmínky, jež utvářely její osobitý rukopis. Její tvorbu ovlivnila jedinečná konstelace spolupracovníků, díky kterým se jí otevírala celá škála inspiračních zdrojů. Smyslem pořadu je vystihnout a připomenout klíčové momenty pro tvorbu A. Skálové: osobnosti spolupracovníků, inspiraci výtvarným uměním, dobový kontext meziválečné moderny i poválečného folklorismu.
Hudba nebo obraz? Je těžké od sebe oddělit tyto dva inspirační zdroje, které se staly pro A. Skálovou výchozím zdrojem poznání i přemýšlení o ztvárnění prvků lidové taneční kultury. Její hudební cítění stejně tak jako výtvarné vjemy se propojily v jeden celek, který čerpal z projevů hudebně-taneční kultury 16.–18. století, jež se stala inspiračním zdrojem také pro hudebního skladatele Jaroslava Krčka. Jejich společná tvůrčí cesta tak dala vzniknout hudebně-tanečním obrazům, které se vymykaly dobovému pojetí folklorismu, uplatňovaly scénicky dosud nevyužívané prvky lidové kultury a staly se záhy terčem pozornosti.
Chorea Bohemica jako stav beztíže. Spolupráce obou tvůrců vedla k založení Umělecké skupiny Chorea Bohemica, kdy už samotný název napovídal, že se jedná o odlišné nazírání na lidovou kulturu, než bylo v té době zvykem. V dobovém kontextu druhé poloviny 20. století došlo k rozporuplnému chápání této tvorby, kdy na jedné straně nadšené publikum vnímalo např. vánoční legendy s církevní tematikou jako projev rezistence vůči politickému mainstreamu, zatímco hodnotící komise folklorních přehlídek a festivalů jako nebezpečnou provokaci či znevažování folkloru. Pro členy souboru a jejich příznivce se tak tento směr a jeho klima staly jakýmsi ostrůvkem svobody či alternativou k dobovému restriktivnímu chápání kultury.
„Kdopak by si všim“. Tímto rčením A. Skálová často komentovala ledabylost či nedostatek soustředění při zkouškách a nácvicích programových čísel. Vyžadovala naprosté souznění s myšlenkou, která byla zdrojem prožitku a výrazu výsledného tvaru. Zde je nutno připomenout skutečnost, že byla žačkou Jarmily Kröschlové, představitelky výrazového tance. Toto modernistické pojetí taneční tvorby A. Skálovou provázelo po celou její tvůrčí etapu, charakteristické se pro ni stalo propojení principů prvorepublikové taneční moderny s projevy lidového tance.
Epilog. Tvorba A. Skálové má své epigony, stoupence i kritiky. Velké popularitě se i nadále těší České vánoční zpěvy a legendy, které jsou každoročně prováděny v předvánoční Praze. Vedle neopakovatelného uměleckého zážitku je dobré také pochopit, jakým způsobem bylo v této tvorbě nazíráno na tradiční lidovou kulturu a jak se tato hluboká znalost, prožitek a porozumění jejím principům spojovaly s dalšími hudebními, tanečními i divadelními výrazovými prostředky.

Účinkují:
Markéta Čermáková, Václav Žižka – tanec
Martin Vydra – klavírní doprovod