Festivalové kino České televize (so 10.00-18.00)

11_logo folklorikaSobota, 27. 6., 10.00 – 18.00, skanzen-objekt E12

rodukce: Vítězslav Jaroš

Vano fotí šohaje

Po projektu Odcházející krása (kalendář, jehož modelkami se staly babičky z Podluží, které ještě dnes denně oblékají tradiční oděv), vznikl pod taktovkou Zlaty Maděřičové z Jihomoravské komunitní nadace další kalendář, tentokrát v autorském pojetí známého slovenského fotografa Roberta Vana. Ten přijel na Podluží zachytit mladé kluky, kteří také oblékají tradiční oděv, ale už jen při určitých příležitostech. Když Vano fotí šohaje, můžeme se jistě těšit na originální přístup. Pokusíme se tedy zprostředkovat jeho tvůrčí metodu a zamyslet se přitom nad způsoby, jakými lze fotograficky přistupovat k tématům, jakými kroj a jeho uchování bezpochyby jsou. Režie Daria Hrubá.

Krojů oheň, písní náruživost

Ze všech osobností naší kultury, které obdivovaly a respektovaly Horňácko, inspirovaly se jím a spolupracovaly s Horňáky, nade všechny vyčnívá hudební skladatel, folklorista, sběratel a organizátor Leoš Janáček. Jeho 160. výročí narození oslavil v loňském roce celý kulturní svět. Proto ani Horňácké slavnosti nemohly opomenout toto výročí. Vznikl pořad, který současně připomíná Janáčkovo propojení s jeho vrstevníkem a spolupracovníkem, sběratelem lidových písní Martinem Zemanem. Vedle horňáckých hudců zazní výpovědi muzikologů a etnomuzikologů, kteří nám osvětlí Janáčkovu metodu a jeho vztah k Horňácku. Režie Monika Rychlíková.

Worldmusic z Moravy

Hudební Folklorika mezi rockem, jazzem a folklorem představuje mladé kapely z oblasti worldmusic, které se inspirují moravskou lidovou hudbou. Můžeme tak sledovat hudební pramen, který stále tryská, ale protéká skrze různé jiné hudební styly. Prostřednictvím nového alba Convergere prolíná originální kapela Narajama z Kyjova prvky moravského folkloru, jazzu, progresivního i alternativního rocku, afro-latinské rytmiky podtržené australským didžeridu. Tomáš Kočko je osobitý písničkář, zpěvák, skladatel, aranžér a badatel v oblasti původní moravské a slovanské umělecké tvorby, historie i religionistiky. Se svým orchestrem patří ke špičce naší world music, jsou držiteli dvou cen Anděl za album roku. Jejich hudba zní přímočaře, má výrazné melodické linky a rytmické figury s prvky rocku, folku a jazzu. Také folkoví Bezobratři vedle lidových, především slovenských písniček, jejichž úpravy se staly základem repertoáru kapely, na zkouškách postupně začali hledat i méně tradiční způsoby, jak do lidové muziky vnést kus sebe sama, jak ji oživit a přiblížit dnešní době. Režie Pavel Jirásek.

Ke kroji daleko i blízko

Lidový kroj v sobě skrývá po generace koncentrovanou zručnost, kvalitu provedení i materiálu i nebývalou krásu. Nejen proto se jím zabývají etnologové a v mnoha regionech zažívá téměř renesanci – mladí lidé si jej nechávají šít a oblékání kroje jim přináší radost. Umožňuje totiž objevit vlastní historii, dát identitě hmatatelný obrys. Vydáme se na dvojí cestu – za rekonstruovanými kroji v nové stálé expozici Slovácko v Uherském Hradišti a za současnými oděvními designéry, kteří ve své práci prvky lidového oděvu používají. Ti jakousi „destrukcí“ dávají prvkům lidového kroje nový život a snad i funkci. Režie Daria Hrubá.

Velcí malí zpěváci

V oblasti Kopanic a Horňácka najdeme výjimečné množství výborně zpívajících dětí. Po tajemství tohoto fenoménu budeme pátrat u redaktora brněnského rozhlasu Jiřího Plocka, u hudebního pedagoga Karla Hegnera a v samotných rodinách nadaných malých zpěváků. U Bruštíků ve Strání, u Hrbáčů v Hrubé Vrbce, tam všude jde o generační předávání lásky k hudbě i přirozené muzikálnosti. Kromě CM Mladí Bruštíci, kterou si založili synové místní legendární muziky Strýci, zazní hlas devítiletého Janíka Pavlíka z Hrubé Vrbky, kterého mnozí považují za nástupce legendárních horňáckých zpěváků. V Bánově působící Vlastimil Ondra vede ke zpěvu a k muzice děti už mnoho let. Organizuje i sympozium Siločáry duše dítěte, v jehož rámci rozvíjí metodiku vedení dětských folklorních souborů. Režie Petr Hajn.

Vinařův rok

„Víno, stejně tak jako rituály s ním spojené, dokáže tlumit žal a násobit radost. Vinaři se setkávají a koštují ten plod země, nebes i svojí práce tak, jako malíř bere do ruky plátno a štětec. Mají svůj svět vnější i vnitřní, jeho krajinu duševní i vinohradnickou, podzemní i tu stvořenou sluncem a půdou do pruhovaných kopců. Z vína a dřiny dokáží udělat pohyblivé mystické obrazy mezi nebem a zemí doslova: na jaře zasadí do půdy hlavu révy vinné, obloha ji zalévá vodou i sluncem a v září je z toho burčák! Zázrak přerodu vody ve víno, dřiny v zábavu, pracovních vzdechů v písničku, tmavé nory v dumavé přítmí neboli podzemí v chrám. Potom se procházejí mezi sklepy po neviditelném laně a rovnováhu vyrovnává skleněnou tyčí zvanou koštýř… V březnu, kdy na nás zvenčí svítí stále ještě zubaté slunko a zevnitř zlatavý ryzlink rýnský, občas sedají před sklepem a to bývají lázně, když se nechávají omývat slovy… Hladím bečky očima, některé jsou staré až devadesát roků, a když je otvírám, tak si vlastně podávám ruku se svými předky. Piju taky jejich víno, protože každý rok nové víno, když ho v bečce chybí po stočení pár deci, doleju starým vínem, a tak vlastně homeopaticky naředěné, piju víno, které dělal před sto lety můj prastařeček.“ Slova spisovatele, vinaře (v civilním životě soudce) Josefa Holcmana nás budou provázet úkony, rituály a folklorními tradicemi spojenými se zrodem vína. Koloběh generací, koloběh ročních období a přírodních rytmů… Režie Daria Hrubá.

Písničky modloslužebníků

Byli to mladí muži z různých koutů Moravy, kteří se na přelomu 19. a 20. století vydali do Brna na studia či za prací. Scházeli se téměř každý večer v restauraci U Polenků na České ulici a tam po večeři zpívali písně svého kraje a diskutovali o českém kulturním a politickém životě. Svými aktivitami a i finančně podpořili vybudování nové budovy českého divadla, podporovali Brněnskou školskou matici a Sokol Brno I. Protože zpívali se zaujetím až nábožným, říkali si modloslužebníci a jejich písničky vydal jeden z nich, ing. Julius Schnirch, v roce 1906 pod názvem Písničky modloslužebníků. Byly tak populární, že se dočkaly celkem šesti vydání. K odkazu modloslužebníků se hlásí i dnešní členové brněnského Slováckého krúžku, kteří jejich písničky nově nazpívali. Pozvali jsme muzikanty a zpěváky do bývalé hospody U Polenků, k nim i historiky a etnology (Dušan Holý, Michal Doležel, Karel Altman), abychom si toto podivuhodné sdružení a jeho činnost přiblížili. Režie Břetislav Rychlík

Comments

comments